Zkoumáme vyúčtování vody

Účet za spotřebu vody tvoří nezanedbatelnou položku v celkových nákladech na provoz domácnosti. Od roku 1990 vzrostla cena vodného a stočného více než 100 násobně ^[1]. Faktura za spotřebovanou vodu je velmi rozdílná pro samostatné rodinné domy a pro domy bytové. Zatímco u rodinných domů je zákazníkem vodárenské společnosti zpravidla vlastník nemovitosti, u bytových domů je to buď majitel domu (nájemní domy), bytové družstvo nebo společenství vlastníků jednotek.

Účet pro rodinné domy

Rodinný dům i bytový dům má na vstupu do objektu (tzv. „na patě“) umístěno měřidlo, podle kterého je dodávka vody fakturována (fakturační měřidlo). Zde je tedy situace jednoduchá – fakturována je spotřeba zpravidla jedné domácnosti a většinou není třeba vodu rozpočítávat.

Účet pro bytové domy

U bytových domů se na spotřebě podílí všichni uživatelé bytů a tak je celkovou spotřebu vody, kterou fakturuje vodárenská společnost spravedlivě rozpočítat. Fakturu od vodárenské společnosti obdrží vlastník domu (případně družstvo či společenství vlastníků), který má povinnost náklady rozúčtovat na jednotlivé byty. Pravidla pro rozpočítání nákladů na studenou vodu nejsou upravena tak přesně jako je tomu u tepla a teplé vody. Pravidla pro rozúčtování studené vody jsou upravena pouze v zákoně 67/2013Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

O rozúčtování nákladů se majitel buď dohodne nejméně s 2/3 uživatelů, nebo o nich rozhodne družstvo či majitel domu. Nedojde-li k rozhodnutí společenství, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody (Příloha č. 12 k vyhlášce č. 428/2001 Sb.,, kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích).

Bytové vodoměry slouží jako měřidla poměrová a součet všech hodnot naměřených bytovými vodoměry se nemusí rovnat měřidlu fakturačnímu (a v naprosté většině případů se také nerovnají). Důvodem je, že bytové vodoměry jsou méně přesné, v některých případech nemusí registrovat veškerou spotřebu vody (například velmi krátký odběr vody) a ve srovnání s měřidlem fakturačním dochází k rychlejšímu poklesu jejich přesnosti.

Dalším důvodem rozdílu mezi fakturačním vodoměrem a vodoměry bytovými mohou být různé havarijní úniky a také neměřený odběr (například odběr vody v úklidové místnosti, kde vodoměr osazen není).  U většiny bytových domů je proto tento rozdíl „rozpuštěn“ do ceny za jednotku (m³).  Na vyúčtování služeb tak můžete najít cenu vyšší, než uvádí vodárenská společnost.

Příklad 1:

Příklad 2:

Je zřejmé, že rozúčtování nákladů na vodu podle počtu osob je oproti rozúčtování podle náměrů bytových vodoměrů méně spravedlivé a znevýhodňuje domácnosti, které vodou šetří.

Z uvedeného příkladu plyne, že modelová domácnost má ve srovnání s ostatními obyvateli domu nadprůměrnou spotřebu studené vody a při rozúčtování nákladů podle počtu osob by ostatní domácnosti na tuto domácnost doplácely.

Pokud bydlíte v domě, kde bytové vodoměry osazeny nejsou, vaše úsilí šetřit vodou se na účtu za vodu neprojeví. Zde nezbývá než apelovat na vlastníka domu, družstvo či společenství vlastníků, aby k instalaci bytových vodoměrů došlo. Instalace bytových vodoměrů na studenou vodu je však pouze na vůli vlastníka domu, protože zákon takovou povinnost neukládá.

Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha.