Zhodnoťte svůj nákupní košík

21. 11. 2021

Přibližně 40 % povrchu planety je využíváno pro zemědělskou výrobu. Prudukce potravin pak stojí za 30 % emisí skleníkových plynů. I proto je užitečné znát dopady každého našeho nákupního košíku na životní prostředí a své nákupní zvyklosti upravit tak, abychom se stále dobře najedli, ale způsobili tím méně škody.

Toto posouzení je možné provést podle dvou ilustrativních ukazatelů – uhlíkové stopy a vodní stopy.

 

Uhlíková stopa

V případě potravin ukazuje uhlíková stopa dopad produktu na klimatické změny. Je ukazatelem spotřeby energií, výrobků a služeb spojených s pěstováním, výrobou a distribucí konkrétní potraviny. Vyjadřuje se jako množství  skleníkového plynu – oxidu uhličitého (CO2 ekv.). Čím větší uhlíkovou stopu potravina má, tím více přispívá ke změně klimatu.

 

Jak jsou na tom některé běžné položky našich košíků?

 

Asi nepřekvapí, že nejvyšší uhlíkovou stopu z běžně a hojně konzumovaných potravin mají produkty živočišného původu

Hovězí maso (27 kg CO2/kg) – v České republice poměrně často prodávané a konzumované maso má mimořádně velkou uhlíkovou stopu. Skot při chovu produkuje velké množství metanu a jeho chov je také velmi náročný na spotřebu vody.

Sýr (13,5 kg CO2/kg) – vysoká uhlíková stopa sýra je způsobena vysokou spotřebou mléka a také energie, které jsou pro jeho výrobu nutné. Řada sýrů se navíc vyrábí jen na několika místech na světě a tak do hodnoty uhlíkové stopy promlouvá i jejich přeprava k zákazhníkovi.

Vepřové maso a výrobky z něj (12,1 kg CO2/kg) – vepřové maso je nejčastější surovinou pro masnou výrobu. Ta je sama o sobě energeticky náročná. Výroba produktů z vepřového masa se na uvedené hodnotě podílí přibližně polovinou.

Krůtí maso (10,9 kg CO2/kg) – krůta je sice drůbež, u které podvědomě očekáváme nižší uhlíkovou stopu, ale je třeba vzít v potaz, že krůty jsou krmeny převážně kukuřicí a právě její produkce  se na uhlíkové stopě tohoto masa významně podepisuje.

Kuře (6,9 kg CO2/kg) – kuřecí maso má z masa a masných výrobků nejnižší uhlíkovou stopu. Podobně jako u masa krůtího má na největší podíl na jeho uhlíkové stopě výroba krmiva, ale produkce kuřecího masa je „rychlejší“ a to se na uhlíkové stopě projeví.

Za zmínku stojí i stále častěji nakupované ryby a výrobky z nich:

 

Farmovaný losos (11,9 kg CO2/kg) – lososi se na rozdíl od tuňáka převážně odchovávají na farmách. Největší podíl emisí skleníkových plynů připadá na výrobu krmiva a energie spotřebované na těchto farmách.

Tuňák v konzervě (6,1 kg CO2/kg) – více než 2/3 emisí skleníkových plynů skrývajících se v konzervě tuňáka pochází ze  spotřeby dieselových motorů rybářských lodí. Zbývající třetina připadá na zpracování a balení.

Vejce (průměr všech typů chovů 4,8 kg CO2/kg) – jsou potravinou s velmi příznivým poměrem obsahu bílkovin a vyprodukovaných emisí. Příznivější hodnotu mají vejce produkovaná ve volném chovu. U nich většinu uhlíkové stopy představuje výroba krmiva a oxid dusný ze slepičích výkalů. U halových a klecových chovů navyšuje uhlíkovou stopu i spotřeba energií v drůbežárnách.

Rekordmanem mezi živočišnými produkty je pak jehněčí maso s uhlíkovou stopou 39,2 kg CO2/kg. Tato vysoká hodnota je způsobena jednak tím, že se většina jehněčího masa produkuje mimo Evropu, což zvyšuje uhlíkovou stopu z dopravy a také skutečnost, že metabolismus ovcí produkuje vysoké množství metanu.

Doprava potravin a její vliv na uhlíkovou stopu

I doprava má na uhlíkovou stopu potravin nezanedbatelný dopad. Na každou potravinu je třeba nejen vypěstovat surovinu, ale také jí přepravit k zákazníkovi.

Dovoz z Číny (dováží se například například česnek nebo med) představuje dopravu na vzdálenost 20 000 km, která navýší každý uhlíkovou stopu každého kilogramu potravin o 0,31 kg CO2.

Dovoz z Argentiny (dováží se zejména hovězí maso) zanechá zvýší každému kilogramu potraviny uhlíkovou stopu o 0,21 CO2.

Dovoz z jihu Španělska či z Maroka (dováží se zejména zelenina) navýší uhlíkovou stopu každého produktu o 0,1 kg CO2, podobné hodnoty dosahuje i dovoz z Itálie (dováží se zejména ovoce).

Uhlíková stopa obalů

Řada potravin je balena do plastových obalů (více o nich v našem článku). I tyto obaly mají svojí uhlíkovou stopu, kterou je třeba při hodnocení stopy potraviny připočítat. Nejčastěji používaný materiál na tyto obaly je polyester. Každý gram tohoto plastu přestavuje v souvislosti s jeho výrobou, distribucí a následnou likvidací přibližně 4 gramy CO2. Dopad na uhlíkovou stopu nakupovaného produktu závisí na poměru hmotnosti obalu a uchovaného produktu.

Napřiklad vanička s baleným vepřovým masem váží asi 30 gramů a uchová kilogram masa. Uhlíkovou stopu kilogramu masa tak zvýší o 0,12 kg, tedy o 1 %. Naproti tomu vanička skrývající 100 g salámu váží 15 gramů a zvýší tak uhlíkovou stopu tohoto salámu o 0,06 kg, tedy 5 %.

Jak snížit uhlíkovou stopu nákupu?

  • Omezte nákup živočišných produktů.
  • U rostlinných produktů zkoumejte jejich původ a preferujte tuzemské potraviny.
  • Pokud je to možné, vyhněte se baleným produktům.

 

Vodní stopa

Vodní stopa je někdy nazývána také „virtuální vodou“. Tento ukazatel je založen na tom, že pro pěstování a výrobu každé potraviny je potřeba určité množství vody. A pojem „virtuální“ naznačuje, že tato voda v potravině není přímo obsažena. Hodnoty „virtuální vody“ jsou překvapivě vysoké.

Průměrný obyvatel ČR spotřebuje podle údajů Ministerstva zemědělství ročně 8,1 kg hovězího, 42,9 kg vepřového a 26 kg drůbežího masa. Jen tato spotřeba představuje téměř 500 m3 virtuální vody. Toto množství odpovídá přibližně objemu 25 metrového plaveckého bazenu.

Podívejme se na vodní stopu některých potravin, které jsme představili v kapitole o uhlíkové stopě.

Hovězí maso (15 000 litrů/kg) – hlavní část této vody spadá na vrub produkci krmiv, která zvířata spotřebují.

Vepřové maso (6 000 litrů/kg) – i zde hlavní část připadá na krmivo, to je však ve srovnání s hovězím masem zásadně méně náročné na vodu. Vodní stopu vepřového masa naopak zvyšuje vyšší potřeba vody při chovu prasat.

Sýry (2 000 až 5 200 litrů/kg) – zde pochází hlavně z použité suroviny – mléka. Vodní stopa záleží významně i na technologii zpracování sýra.

Známý sýr Gran Moravia – tzv. “český parmazán” je vyráběn s velmi nízkou vodní stopou okolo 2 000 litrů/kg (vice zde)

 

Drůbeží maso (4 000 litrů/kg) – podobně jako u uhlíkové stopy, i v případě stopy vodní, má produkce drůbežího masa významně menší dopady na životní prostředí. Hlavní spotřeba vody u drůbežího masa připadá na krmivo.

Brambory (250 litrů/kg) – brambory jsou na vodu poměrně náročná plodina. Mimochodem, brambory se pěstují i v Egyptě a jejich vodní stopa je dvojnásobná (500 litrů/kg). Jejich vzdálení příbuzní rajčata jsou sice na vodu také náročná, ale i tak činí jejich vodní stopa pouhých 180 litrů na 1 kg.

Rekordmani ve vodní stopě: Káva a čokoláda

Rekordmanem ve vodní stopě je káva – jeden kilogram kávy skrývá téměř 19 000 litrů vody. S jedním desetigramovým espressem tedy „vypijeme“ 190 litrů virtuální vody. No a k tomu ještě asi decilitr potřebný na spaření zrníček a umytí šálku.  Pokud si dáme ke kávě desetigramový kousek čokolády, přidáme dalších 170 litrů virtuální vody.

 

Závěr:

  • Uhlíková stopa a vodní stopa jsou vhodným nástrojem pro posouzení dopadu spotřeby na životní prostředí.
  • Živočišné produkty mají vysokou uhlíkovou stopu i vodní stopu.
  • Z masa je nejpříznivější maso kuřecí
  • Uhlíkovou stopu potravin zvyšuje jejich dovoz.
  • Plastové obaly zvyšují uhlíkovou stopu produktu; zde záleží na poměru mezi hmotností obalu a uchovávaného obsahu