Zhodnoťte svůj nákupní košík

Přibližně 40 % povrchu planety je využíváno pro zemědělskou výrobu. Prudukce potravin pak stojí za 30 % emisí skleníkových plynů. I proto je užitečné znát dopady každého našeho nákupního košíku na životní prostředí a své nákupní zvyklosti upravit tak, abychom se stále dobře najedli, ale způsobili tím méně škody.

Toto posouzení je možné provést podle dvou ilustrativních ukazatelů – uhlíkové stopy a vodní stopy.

Uhlíková stopa

V případě potravin ukazuje uhlíková stopa dopad produktu na klimatické změny. Je ukazatelem spotřeby energií, výrobků a služeb spojených s pěstováním, výrobou a distribucí konkrétní potraviny. Vyjadřuje se jako množství  skleníkového plynu – oxidu uhličitého (CO₂ ekv.). Čím větší uhlíkovou stopu potravina má, tím více přispívá ke změně klimatu.

Jak jsou na tom některé běžné položky našich košíků?

Asi nepřekvapí, že nejvyšší uhlíkovou stopu z běžně a hojně konzumovaných potravin mají produkty živočišného původu

Hovězí maso (27 kg CO₂/kg) – v České republice poměrně často prodávané a konzumované maso má mimořádně velkou uhlíkovou stopu. Skot při chovu produkuje velké množství metanu a jeho chov je také velmi náročný na spotřebu vody.

Sýr (13,5 kg CO₂/kg) – vysoká uhlíková stopa sýra je způsobena vysokou spotřebou mléka a také energie, které jsou pro jeho výrobu nutné. Řada sýrů se navíc vyrábí jen na několika místech na světě a tak do hodnoty uhlíkové stopy promlouvá i jejich přeprava k zákazhníkovi.

Vepřové maso a výrobky z něj (12,1 kg CO₂/kg) – vepřové maso je nejčastější surovinou pro masnou výrobu. Ta je sama o sobě energeticky náročná. Výroba produktů z vepřového masa se na uvedené hodnotě podílí přibližně polovinou.

Krůtí maso (10,9 kg CO₂/kg) – krůta je sice drůbež, u které podvědomě očekáváme nižší uhlíkovou stopu, ale je třeba vzít v potaz, že krůty jsou krmeny převážně kukuřicí a právě její produkce  se na uhlíkové stopě tohoto masa významně podepisuje.

Kuře (6,9 kg CO₂/kg) – kuřecí maso má z masa a masných výrobků nejnižší uhlíkovou stopu. Podobně jako u masa krůtího má na největší podíl na jeho uhlíkové stopě výroba krmiva, ale produkce kuřecího masa je „rychlejší“ a to se na uhlíkové stopě projeví.

Za zmínku stojí i stále častěji nakupované ryby a výrobky z nich:

Farmovaný losos (11,9 kg CO₂/kg) – lososi se na rozdíl od tuňáka převážně odchovávají na farmách. Největší podíl emisí skleníkových plynů připadá na výrobu krmiva a energie spotřebované na těchto farmách.

Tuňák v konzervě (6,1 kg CO₂/kg) – více než 2/3 emisí skleníkových plynů skrývajících se v konzervě tuňáka pochází ze  spotřeby dieselových motorů rybářských lodí. Zbývající třetina připadá na zpracování a balení.

Vejce (průměr všech typů chovů 4,8 kg CO₂/kg) – jsou potravinou s velmi příznivým poměrem obsahu bílkovin a vyprodukovaných emisí. Příznivější hodnotu mají vejce produkovaná ve volném chovu. U nich většinu uhlíkové stopy představuje výroba krmiva a oxid dusný ze slepičích výkalů. U halových a klecových chovů navyšuje uhlíkovou stopu i spotřeba energií v drůbežárnách.

Rekordmanem mezi živočišnými produkty je pak jehněčí maso s uhlíkovou stopou 39,2 kg CO₂/kg. Tato vysoká hodnota je způsobena jednak tím, že se většina jehněčího masa produkuje mimo Evropu, což zvyšuje uhlíkovou stopu z dopravy a také skutečnost, že metabolismus ovcí produkuje vysoké množství metanu.

Doprava potravin a její vliv na uhlíkovou stopu

I doprava má na uhlíkovou stopu potravin nezanedbatelný dopad. Na každou potravinu je třeba nejen vypěstovat surovinu, ale také jí přepravit k zákazníkovi.

Dovoz z Číny (dováží se například například česnek nebo med) představuje dopravu na vzdálenost 20 000 km, která navýší každý uhlíkovou stopu každého kilogramu potravin o 0,31 kg CO₂.

Dovoz z Argentiny (dováží se zejména hovězí maso) zanechá zvýší každému kilogramu potraviny uhlíkovou stopu o 0,21 CO₂.

Dovoz z jihu Španělska či z Maroka (dováží se zejména zelenina) navýší uhlíkovou stopu každého produktu o 0,1 kg CO₂, podobné hodnoty dosahuje i dovoz z Itálie (dováží se zejména ovoce).

Uhlíková stopa obalů

Řada potravin je balena do plastových obalů (více o nich v našem článku). I tyto obaly mají svojí uhlíkovou stopu, kterou je třeba při hodnocení stopy potraviny připočítat. Nejčastěji používaný materiál na tyto obaly je polyester. Každý gram tohoto plastu přestavuje v souvislosti s jeho výrobou, distribucí a následnou likvidací přibližně 4 gramy CO₂. Dopad na uhlíkovou stopu nakupovaného produktu závisí na poměru hmotnosti obalu a uchovaného produktu.

Napřiklad vanička s baleným vepřovým masem váží asi 30 gramů a uchová kilogram masa. Uhlíkovou stopu kilogramu masa tak zvýší o 0,12 kg, tedy o 1 %. Naproti tomu vanička skrývající 100 g salámu váží 15 gramů a zvýší tak uhlíkovou stopu tohoto salámu o 0,06 kg, tedy 5 %.

Vodní stopa

Vodní stopa je někdy nazývána také „virtuální vodou“. Tento ukazatel je založen na tom, že pro pěstování a výrobu každé potraviny je potřeba určité množství vody. A pojem „virtuální“ naznačuje, že tato voda v potravině není přímo obsažena. Hodnoty „virtuální vody“ jsou překvapivě vysoké.

Podívejme se na vodní stopu některých potravin, které jsme představili v kapitole o uhlíkové stopě.

Hovězí maso (15 000 litrů/kg) – hlavní část této vody spadá na vrub produkci krmiv, která zvířata spotřebují.

Vepřové maso (6 000 litrů/kg) – i zde hlavní část připadá na krmivo, to je však ve srovnání s hovězím masem zásadně méně náročné na vodu. Vodní stopu vepřového masa naopak zvyšuje vyšší potřeba vody při chovu prasat.

Sýry (2 000 až 5 200 litrů/kg) – zde pochází hlavně z použité suroviny – mléka. Vodní stopa záleží významně i na technologii zpracování sýra.

Drůbeží maso (4 000 litrů/kg) – podobně jako u uhlíkové stopy, i v případě stopy vodní, má produkce drůbežího masa významně menší dopady na životní prostředí. Hlavní spotřeba vody u drůbežího masa připadá na krmivo.

Brambory (250 litrů/kg) – brambory jsou na vodu poměrně náročná plodina. Mimochodem, brambory se pěstují i v Egyptě a jejich vodní stopa je dvojnásobná (500 litrů/kg). Jejich vzdálení příbuzní rajčata jsou sice na vodu také náročná, ale i tak činí jejich vodní stopa pouhých 180 litrů na 1 kg.

Rekordmani ve vodní stopě: Káva a čokoláda

Rekordmanem ve vodní stopě je káva – jeden kilogram kávy skrývá téměř 19 000 litrů vody. S jedním desetigramovým espressem tedy „vypijeme“ 190 litrů virtuální vody. No a k tomu ještě asi decilitr potřebný na spaření zrníček a umytí šálku.  Pokud si dáme ke kávě desetigramový kousek čokolády, přidáme dalších 170 litrů virtuální vody.