Štítek: Ekoporadny Praha

Publikováno

Úspora energií v domácnostech

Naše domácnosti spotřebovávají poměrně velké množství energie – ať už se jedná o energii elektrickou, plyn nebo teplo.

Z celkové spotřeby energie připadá přibližně polovina na vytápění, a o tu druhou polovinu se dělí ohřev teplé vody a zbývající domácí spotřebiče.

Prudký nárůst cen všech energií v posledních měsících tak nutí každou rozumně uvažující domácnost zamyslet se nad možnými úsporami – a to jak režimovými tak i technickými. Řada potenciálních investic do úspor začala dávat s drahými energiemi větší smysl a jejich návratnost se výrazně zkrátila.

Vytápění

Významná část pražských domácností je vytápěna z centrálního zdroje – takzvaným dálkovým teplem. To je na jednu stranu relativně levné a velmi komfortní, na druhou stranu, na rozdíl od plynového nebo elektrického vytápění, znemožňuje průběžnou kontrolu spotřeby. Kolik jsme protopili se tak dozvíme až z ročního vyúčtování. K úsporám je tedy nutné přistoupit takříkajíc preventivně. A jak na to napoví pět jednoduchých pravidel – zde předpokládáme, že byt je v takovém technickém stavu, že nedochází k zásadním únikům tepla například netěsnými okny.

  • Pravidlo 1: Nepřetápět

Každé navýšení teploty o 1 °C představuje přibližně 6 % energie navíc.

Že se to vyplatí, dokládá příklad jedné z námi dlouhodobě sledovaných domácností na pražském sídlišti Chodov. Přehledový dashboard ukazuje meziroční srovnání spotřeby tepla v letech 2021 a 2022. Z průběhu teplot vyplývá, že domácnost v chladných měsících roku 2022 snížila teplotu vytápění obytných místností na teplotu 20 – 22 °C a snížením spotřeby tak téměř vyrovnala nárůst ceny tepla. Teplota 20 – 22°C přitom postačí pro zajištění tepelného komfortu zdravých dospělých lidí.

  • Pravidlo 2: Správně větrat

Větrání slouží k přísunu čerstvého vzduchu do místnosti, nikoli ke snížení teploty. Pokud je třeba teplotu snížit, je tak třeba to učinit regulací na radiátoru a nikoli otevřením okna.

Větrání za účelem výměny vzduchu v místnosti má být krátké a intenzivní – maximálně několik minut. I na dobu větrání je vhodné snížit výkon radiátorů.

  • Pravidlo 3: Udržovat optimální vlhkost vzduchu

Tepelná pohoda ve vytápěné místnosti významně závisí na vlhkosti vzduchu. Ideální vlhkost vzduchu je v rozmezí 45 až 55 % (nebo širší rozmezí 40 – 60 %). Příliš nízká i příliš vysoká vlhkost jsou subjektivně nepříjemné. Z hlediska úspor energie je důležité, že nízká vlhkost snižuje takzvanou pocitovou teplotu.

Při vlhkosti vzduchu 30 % pociťujeme při teplotě 23 °C stejnou tepelnou pohodu jako při vlhkosti 60 % a teplotě 21 °C. Zmíněné 2°C rozdílu tak umožní ušetřit přibližně 12 % energie za vytápění.

V topné sezoně se v panelových domech často stává, že je vlhkost vzduchu nízká – pak je na místě jí upravit například pomocí zvlhčovačů vzduchu, odpařovačů nebo difuzérů. K vyšší vlhkosti přispějí i pokojové květiny.

  • Pravidlo 4: Pečovat o radiátory

S počátkem topné sezony je třeba radiátory odvzdušnit radiátory –  tedy naplno otevřít regulační ventily, aby se otopná soustava mohla úplně naplnit vodou a odvzdušnit.

Pokud je radiátor zakrytý například závěsem nebo zastavěný nábytkem, proudění tepla do místnosti je omezené a v pokoji je chladno. Spotřeba tepla na vytápění tak zbytečně roste.

  • Pravidlo 5: V době nepřítomnosti prostory temperovat

V případě delší nepřítomnosti v bytě není účelné radiátory zcela vypínat. Vhodnější je udržovat v místnostech teplotu mezi 16 až 18 °C. Vytopení prochladlých místností po návratu spotřebuje více energie než průběžné temperování.

  • Pravidlo 6: Neplýtvejte teplou vodou

Příprava teplé vody vyžaduje značné množství energie. V domácnosti je využívána zejména pro osobní hygienu a také při úklidu a mytí nádobí. Pro její šetrnou spotřebu platí stejné pravidla jako pro úsporu vody studené v těchto činnostech (podívejte se na náš článek o úsporách vody).

Domácí spotřebiče

V domácnosti se nachází řada spotřebičů různého stáří. Lze předpokládat, že ty staršího data výroby mají významně vyšší spotřebu, než jejich soudobé modely. Na jednu stranu nechceme nikoho nabádat, aby se zbavoval funkčních věcí za každou cenu, ale v každém případě se vyplatí prozkoumat spotřebu jednotlivých přístrojů a přistoupit k citlivé obměně. Může se totiž stát, že se investice do nového spotřebiče poměrně rychle vrátí a v budoucnu přinese zásadní úspory. A mimochodem, starší spotřebič můžete odvézt třeba na chalupu, kde dobře poslouží a vzhledem k nižší míře využití se jeho vysoká spotřeba tolik neprojeví.

Většina důležitých spotřebičů je povinně označena energetickým štítkem, který přináší standardizované informace o náročnosti spotřebiče na energie případně vodu. Jak vybírat spotřebič se můžete dočíst i v našem nákupním rádci.

  • Lednice a mrazáky

Lednice je v provozu 24 hodin denně, většinou celoročně. V úvahách při výběru nové lednice je proto třeba pamatovat na to, že pro roční vyjádření je denní spotřebu třeba násobit číslem 365. I zdánlivě malý rozdíl denní spotřeby tak může znamenat mnoho set korun ročně navíc jen za spotřebu elektřiny. Naštěstí nové energetické štítky již uvádějí i spotřebu za celý rok, takže je výběr snazší.

Samozřejmě, že spotřeba lednice záleží i na způsobu jejího používání – zde doporučujeme náš předchozí článek, který se problematikou podrobně zabývá.

Podrobný člnek o lednicích najdete zde

  • Myčky nádobí

Mytí nádobí v myčce je efektivnější nejen z hlediska spotřeby vody, ale také z hlediska spotřeby energie. Tu myčka nádobí spotřebuje zejména na ohřívání vody. Množství vody příliš nezáleží na míře naplnění myčky. Proto je důležité plné využití kapacity myčky. Myčce dejte dostatek času – nejdelší program (označovaný Eco) je zpravidla nejúspornější a to jak z hlediska spotřeby vody, tak energie. Právě spotřeba v tomto programu je uváděna na energetickém štítku.

  • Plotny a sporáky

Nejekonomičtější vaření nabízejí indukční sporáky. Na rozdíl od ostatních sporáků nedochází k ohřevu plotýnky, ale přímo nádoby pomocí elektromagnetických vln. Výhodou je rychlejší ohřev s nižší spotřebou energie, nevýhodou je nutnost použití nádobí z magnetického materiálu. Na indukčních sporácích pak téměř není možné využívat zbytkového tepla, kdy se potravina dovaří na chladnoucí plotýnce.

V každém případě na každý hrnec, kde je to možné, patří poklička. Ušetří podle okolností až 30 % energie. My jsme v našich experimentech dosáhli úspory 23 %.

Prohlédněte si rozdíly spotřeby energií pro přípravu vybraných potravin na našem dashboardu

Při vaření na elektrickém sporáku se vyplatí používat hrnce vyrobené z materiálů, které dobře vedou teplo a mají rovné dno –  celou plochou přiléhají k plotýnce. Hrnce s nerovným dnem mohou prodloužit čas vaření i o 40 %, což zvyšuje spotřebu energie o 10 až 15 %.

Průměr dna hrnce má odpovídat průměru varné zóny nebo plotýnky. Příliš velké nebo malé hrnce prodlužují čas vaření. Například, pokud má hrnec o 3 cm menší průměr, než je průměr varné plotýnky, může uniknout do okolí až třetina energie. V případě indukčních plotýnek k uvedenému jevu nedochází – to je dáno principem indukčního ohřevu.

  • Pečící trouby

Pečící trouba je přístroj s velmi vysokou spotřebou energie. Soudobé trouby mají běžně příkon 3,5 kWh i více.

U pečící trouby je důležité, aby byla v perfektním technickém stavu, to znamená zejména, že má nepoškozené těsnění okolo dvířek. Jeho poškození může snížit kvalitu pečení a zároveň zvýšit spotřebu energie o 25 % i více.

K úspoře energie přispívá i optimální postup přípravy pokrmů. Některé recepty vyžadují troubu předehřátou. V takovém případě je potřeba postupovat tak, aby ihned poté co je předehřev dokončen, mohl být pokrm do trouby umístěn – zbytečné ohřívání prázdného prostoru znamená zbytečnou spotřebu energie. Důležité je i troubu zbytečně neotevírat. Postup pečení je možné většinou sledovat přes skleněná dvířka trouby.

U pečící trouby je možné využít zbytkového tepla. Energie použitá na předehřátí se tak využije. Zpravidla lze troubu vypnout 5 – 7 minut před požadovaným koncem pečení. Lze tak ušetřit až 0,5 kWh energie.

  • Varná konvice

Varná konvice představuje velmi ekonomický ohřev vody. V případě, že nemáte k dispozici indukční vařič, je vhodné jí využívat i na ohřev vody například na brambory nebo těstoviny.

Při provozu je třeba ohřívat jen takové množství vody, které potřebujete. Platí jednoduchá úměra – méně ohřívané vody = méně spotřebované energie. I z tohoto důvodu je vhodné při výběru konvice vybírat takový model, který vám velikostně vyhovuje – velká rodina si vybere konvici s objemem 1,5 litru a více, pro jednotlivce postačí konvice s objemem do 1 litru. Celkový objem totiž také souvisí s minimálním množstvím vody, které je v konvici možné ohřívat.

  • Mikrovlnná trouba

Mikrovlnná trouba nabízí úsporný ohřev menších porcí (do 500 g) hotových jídel. Její příkon se pohybuje od 800 do 1000 W. Nejefektivnější ohřev je u potravin s vyšším obsahem vody. Je výrazně úspornější než klasická trouba, která by na dosažení stejného efektu potřebovala vyšší teplotu, a i více energie. Ohříváním jídla v mikrovlnné troubě ušetříte oproti ohřívání na sporáku až 50 % energie.

  • Osvětlení

V současné době připadá v úvahu prakticky již jen osvětlení na bázi LED diod. Jde o v současnosti nejúspornější osvětlení a jeho ceny navíc klesají. I přesto je třeba dobře vybírat

Soudobé LED žárovky svítí na první pohled všechny stejně. Bohužel jejich světelné spektrum není vždy ideální a dlouhodobě může na člověka působit negativně. Vybírejte proto pouze takové světelné zdroje, které mají světelné spektrum blížící se přirozenému dennímu světlu. Jak moc se světelný zdroj přibližuje svým spektrem dennímu světlu, udává hodnota CRI. Čím blíže hodnote 100, tím lépe.

Pro běžné použití postačí hodnota CRI u světelného zdroje 85 a více. Tuto hodnotu splňuje většina světelných zdrojů střední a vyšší třídy a naštěstí také naprostá většina běžně prodávaných systémů chytrého osvětlení.

Zvažte pořízení tzv. chytrého osvětlení. Chytré osvětlení je nejčastější aplikací takzvané chytré domácnosti. Vložené prostředky se poměrně rychle vrátí. Možnost stmívání uspoří energii – při nižším jasu odebírá svítidlo méně energie. Možnost nastavení barvy světla podle aktuálních potřeb zase sníží nutný počet svítitel. Automatizované rutiny pak omezí důsledky zbytečného svícení na spotřebu energie. Nezanedbatelný je i komfort.

Více o problematice osvětlení si můžete přečíst v našem starším článku.

 

Problematika domácích úspor energie je mimořádně obsáhlá a tento stručný článek jí nemohl vyčerpat v celé šíři. I proto se budeme k tématu v průběhu roku 2023 i nadále vracet.

 

Článek vzniknul v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha

          

Publikováno

Voda v domácnosti a její úspory

 

Průměrný obyvatel hlavního města spotřebuje každý den 111 litrů pitné vody. Je to moc nebo málo? Ještě v roce 1990 to bylo více než 200 litrů na osobu a den. Na druhou stranu se cena pitné vody navýšila o významnou částku – z necelé jedné koruny za krychlový metr na nynějších více než 120 korun. Hovoříme samozřejmě jen o vodě studené – u spotřebovávané teplé vody přibývá k této částce ještě další nemalá suma na ohřev.

Interaktivní elektronickou publikaci najdete zde

Naše účty za vodu tedy setrvale rostou, a proto se vyplatí minimálně se zamyslet nad možnostmi úspory vody v každé domácnosti.

 

Úspor je možné dosáhnout hned třemi způsoby:

  • Vyřešení drobných havárií, které sice bezprostředně neohrožují chod domácnosti, ale zcela zbytečně navyšují spotřebu vody a tím také každoroční účet, který za vodu platíme.

I nepatrně kapajícím kohoutkem za rok proteče za rok téměř 5 m3 vody, za kterou zaplatíte vice než 600 korun.

Důsledky těchto drobných havárií pro účet za vodu si můžete spočítat v naší interaktivní publikaci.

  • Režimové změny, tedy změna chování členů domácnosti tak, aby se voda nespotřebovávala zbytečně.

Stále se ještě stává, že zejména děti, ale I někteří dospělí ponechávají  téct vodu během čištění zubů. Pokud to dělá jen jeden z členů domácnosti, může se spotřeba navýšit o přibližně 8 m3, což představuje navýšení účtu o vice než 1 000 korun.

I toto zbytečné plýtvání je možné detailně spočítat v naší interaktivní publikaci.

 

  • Technická opatření, tedy taková, že si buď pořídíme nebo instalujeme zařízení, které zabezpečí úsporu vody.

I poměrně krátké mytí rukou spotřebuje docela dost vody v domácnosti. Pokud investujeme do perlátoru, který omezí průtok vody o 30 I vice procent, ušetříme. Investice do perlátoru se ve čtyřčlenné rodině vrátí během několika měsíců.

Kolik vody ušetříte a za jak dlouho se investice do perlátoru vrátí, si můžete spočítat v naší interaktivní publikaci.

 

Jak šetřit vodou v jednotlivých částech domácnosti?

Nejvíce vody spotřebuje téměř každá domácnost při osobní hygieně a na WC. I proto jsme první díl interaktivní publikace o úsporách vody v domácnosti věnovali právě této části.

Koupel vs sprcha

Zde je jednoznačným vítězem v úsporách sprchování. Zatímco napuštěná vana spotřebuje třeba 80 litrů či více, pětiminutová sprcha si vystačí maximálně s 50 litry vody, zpravidla i mnohem méně. Zkuste si spočítat úsporu vaší domácnosti.

Ještě větší úspory vody je možné dosáhnout použitím některého modelu úsporné sprchové hlavice. Ta funguje tak, že přimíchává do vody vzduchové bubliny a sníží tak průtok vody o 20 – 40 %. Cena hlavice se pohybuje ve vyšších stovkách až jednotkách tisíc korun a je možné říct, že uspořená voda jí zaplatí během několika měsíců.

 

Mytí rukou

Mytí rukou sice netrvá dlouho, ale ze zcela praktických důvodů je obtížné v jeho průběhu vodu zastavovat a znovu pouštět. Mít vodovodní baterii upatlanou od mýdla asi není to pravé. Uspořit vodu může opět technické opatření – perlátor. Ten, podobně jako úsporná sprchová hlavice, přimíchá do proudu vody vzduchové bubliny a tím omezí průtok vody. Pro mytí rukou je mimořádně praktický perlátor se Stop tlačítkem, které umožní pouhým ťuknutím hřbetem ruky proud vody zastavit a opět ho stejným způsobem spustit. Perlátor se stop tlačítkem je sice o něco dražší, ale vzhledem k úspoře vody se náklady na jeho pořízení vrátí pravděpodobně dříve. I to si můžete sami snadno spočítat.

 

Čištění zubů

Uspořit vodu při čištění zubů znamená vodou neplýtvat. Na vyčištění zubů postačí s velkou rezervou 4 decilitry vody, což na jednoho člena domácnosti přestavuje necelých 300 litrů za rok. Pokud však po dobu čištění zubů ponecháme vodu puštěnou (a opravdu to tak ještě někde dělají), vyroste spotřeba na téměř třicetinásobek. Za jednoho člena domácnosti je to více než tisícovka. V publikaci si můžete spočítat, jak by to bylo u vás.

 

Splachování

Většina pražských domácností splachuje WC pitnou vodou a tento stav bude trvat pravděpodobně ještě mnoho let. Jiné řešení v bytových domech je technicky obtížné a improvizovaná provizoria (třeba kyblík s mírně znečištěnou vodou na splachování), zase nekomfortní. K úspoře vody pomůže dvojčinné splachovadlo. U něj je možné zvolit, zda se spláchne běžným množstvím vody (6 – 8 litrů) nebo menším množstvím (3 litry). Pro většinu případů stačí menší množství vody a je tak možné významné množství vody ušetřit. Pokud nemáte dvojčinné splachovadlo, je většinou možné jej snadno pořídit – ať již výměnou splachovacího mechanismu nebo rovnou výměnou celého splachovače. Návratnost nákladů a dopad na úsporu vody si můžete snadno spočítat.

 

Praní prádla

Starší typy praček spotřebují 90 i více litrů na jeden prací cyklus, soudobé úsporné pračky té vody spotřebují necelou polovinu (35 – 40 litrů). Sice nenabádáme k časté obměně domácích spotřebičů jen proto, že se na trhu objevily úspornější modely, pokud perete často a máte pračku s vysokou spotřebou, stojí to za úvahu. Průměrná pražská domácnost pere podle průzkumu Pražských vodovodů a kanalizací 220 x ročně. To při současné ceně za vodu přestavuje roční úsporu přibližně 1 300 Kč jen za studenou vodu).

I úspornou pračku používejte s rozmyslem – pokud možno v ní perte množství prádla, které zcela zaplní její kapacitu. Délku pracího cyklu pak přizpůsobte zašpinění prádla. I když moderní pračky disponují různými automatikami, které mají omezit spotřebu vody při nižším zaplnění, je z hlediska úspor lepší se na tyto vymoženosti příliš nespoléhat.

 

Mytí nádobí

Nejefektivnější je mytí nádobí v myčce. Myčka spotřebuje oproti ručnímu mytí přibližně polovinu vody i energie. A důležitý je samozřejmě i komfort.  I když je použití myčky úsporné, je třeba jí používat s rozmyslem, podobně jako pračku.

  • Spouštět myčku bychom měli až v okamžiku, kdy je zcela naplněná.
  • Pokud je to možné, měli bychom dát myčce dost času na mytí – nejúspornější mycí program (označovaný jako Eco) trvá obvykle okolo 4 hodin.
  • Běžně zašpiněné nádobí není třeba předmývat.

 

Pitná voda je především na pití

Z názvu pitná voda vyplývá, že jde o vodu určenou zejména k pití (a k vaření). Ze zmíněných 111 litrů průměrné spotřeby jí vypijeme něco mezi 2 a 3 litry.

I tak dochází i v tomto segmentu spotřeby často k plýtvání. Pokud si chceme natočit sklenici vody na pití, je pravděpodobné, že voda, která teče z vodovodu, nebude mít po otočení kohoutkem teplotu, kterou si pro pití představujeme. Ve většině domácností to řeší tak, že nechají vodu až několik desítek sekund odtočit. Během odtáčení proteče voda bez užitku do odpadu. Je zřejmé, že zbytečně odtočené množství několikanásobně překročí objem vody skutečně zkonzumované.

Pokud takto postupuje jen jeden člen domácnosti, může objem takto vyplýtvané vody dosáhnout za rok skoro 3 m3.

Postup je jednoduchý – postačí si vodu nalít do čisté lahve nebo džbánu a nádobu umístit do chladničky. Zdánlivá maličkost, ale ty 3 m3 vody se na účtu projeví částkou skoro 400 korun. A asi víte, jak s nimi naložit lépe J.

Voda na zálivku a úklid

Pro zálivku pokojových květin nebo truhlíků na balkoně můžete využít například vodu z oplachování ovoce a zeleniny nebo – pokud máte tu možnost, použít vodu dešťovou. Domácnosti, u kterých dlouhodobě sledujeme spotřebitelské chování, takto kryjí celou spotřebu vody na zálivku. Spotřebují přibližně 5 litrů vody týdně, což odpovídá spotřebě asi 0,25 m3 za rok. Zdá se to být nemnoho, ale představuje to spotřebu vody na týdenní sprchování jednoho člověka.

Voda na úklid

V minulém roce jsme v jedné z domácností provedli detailní sledování spotřeby vody na běžný úklid (pravidelné vytírání). Běžná spotřeba vody na vytření potřebných ploch v bytě byla 20 litrů týdně (2x vytírání se spotřebou 10 litrů). Běžné bylo nahrazeno z větší části robotickým vysavačem. V současné době je v provozu každý den robotický vysavač, který spotřebuje na jeden úklid 0,25 litru vody. Klasické vytírání probíhá 1x za 10 dnů. Při stejné či vyšší úrovni čistoty domácnosti dojde k úspoře přibližně 0,6 m3 ročně.

 

Zde si můžete prohlédnout první díl interaktivní elektronické publikace odkazované v textu

Publikaci v plném rozlišení si můžete otevřít zde

 

Článek vzniknul v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha

          

Publikováno

Uchováváme potraviny (nejen v lednici)

Náklady na provoz lednice mohou v domácnosti, která netopí elektřinou představovat až 1/3 útraty za spotřebu elektrické energie. I když jsou soudobé lednice velmi úsporné a jejich spotřeba se stále mírně snižuje, nemalý vliv na jejich výslednou spotřebu má způsob jejich provozování.

Lednice slouží k uchování potravin, které následně konzumujeme. Nesprávný způsob ukládání potravin pak může mít v lepším případě za důsledek finanční ztrátu v podobě vyhozených zkažených potravin, v horším případě i zdravotní důsledky. Jak tedy ledničku provozovat? A jak v ní a nejen v ní ukládat potraviny?

Umístění ledničky

Vhodné umístění ledničky je jednou z hlavních podmínek pro její úsporný provoz i správnou funkci.  Ve většině bytů je sice výběr místa pro umístění ledničky omezený, ale je třeba najít pro ní místo, které zabezpečí vhodné podmínky pro její bezproblémovou funkci.

První podmínkou je nutnost zachovat dostatečný odstup stěn lednice od okolí. Minimální vzdálenosti stěn lednice od okolních předmětů jsou uvedeny v návodu k lednici, zpravidla to je ale minimálně 1 cm u bočních stěn a  5 cm od stěny zadní.

Lednice je zdrojem tepla – z toho důvodu by měla být v dostatečně velké místnosti, aby prostor příliš nevyhřívala. Doporučení pro konkrétní model lze opět najít v návodu k použití.

Nedodržení těchto jednoduchých pravidel způsobí zvýšení spotřeby ledničky a zkrácení její životnosti – kompresor ledničky se prostě bude muset namáhat víc.

Důležité je i bezpečnostní hledisko. V soudobých lednicích je používán jako chladivo plyn isobutan (označovaný jako chladivo R600 a). Tento plyn je extrémně hořlavý a ve vyšších koncentracích může způsobit udušení. Jelikož chladivo může z porouchané lednice uniknout do místnosti, stanovuje norma (ČSN EN 378 Chladicí zařízení a tepelná čerpadla – Bezpečnostní a environmentální požadavky) objem místnosti pro umístění lednice jako 1 m3 na každých 8 gramů chladiva v chladícím okruhu lednice. Množství chladiva najdete na typovém štítku lednice (pozor, nejedná se o energetický štítek). Typická kombinovaná lednice objemu cca 200 litrů chladícího prostoru a cca 100 litrů mrazícího prostoru obsahuje přibližně 50 – 80 gramů chladiva. Menší chladnička s objeme cca. 130 litrů chladícího prostoru s malým mrazákem objemu cca 20 l pak obsahuje okolo 40 g chladiva.

Lednice by v žádném případě neměla být umístěna blízko zdrojů tepla (kamen, trouby, sporáku) a měla by být umístěna tak aby byla převážnou část dne ve stínu.

 

Nastavení správné teploty

I když je lednička zařízení, které udržuje potraviny v chladu, není nutné jí nastavovat na příliš velký chlad. Teplotu v chladícím prostoru nastavte na hodnotu okolo 4-5°C. Tato hodnota potraviny dostatečně ochrání a zároveň jejím udržováním nenaroste spotřeba energie nad očekávanou míru. Každý stupeň chladu navyšuje spotřebu lednice přibližně o 6 – 8 %. Nastavení teploty na hodnotu okolo 0°C pak může některé potraviny poškodit. Zvýšení teploty v chladícím prostoru nad 6°C se sice projeví v nižší spotřebě ledničky, ale tato teplota již nemusí ochránit uložené potraviny před zkažením. U nově pořízené lednice je vhodné skutečně dosaženou teplotu v jednotlivých částech chladícího prostoru ověřit pomocí teploměru do lednice. Pořízení teploměru není finančně náročné – je možné zakoupit za 50 – 70 korun. S jeho pomocí můžete teplotu v lednici kontrolovat trvale a tím odhalit případné problémy s funkcí lednice.

Teplota v mrazícím prostoru by měla dosahovat -18°C. Tato hodnota slouží k dlouhodobějšímu uchování potravin. Většina soudobých modelů má funkci pro krátkodobé snížení mrazící teploty (na -24°C nebo i -36°C). Tuto funkci využijte před plánovaným umístěním čerstvých potravin určených ke zmrazení. Rychlejší zmrazení potravin způsobí, že krystalky ledu, které se mrazením v potravině vytvářejí, budou mít menší velikost a nepoškodí tolik strukturu mrazené potraviny. Tímto opatřením ochráníte i stávající obsah mrazícího prostoru, protože nárůst teploty po vložení nezmražených potravin v něm nebude trvat tak dlouho.

 

Pravidelné odmrazování

Silná námraza na výparníku je spolu se špatným umístěním lednice hlavní příčinou zbytečně vysoké spotřeby elektřiny.  Pokud není lednice vybavena funkcí NO FROST, je provádět pravidelné odmrazení. Tuto nepříjemnou práci je třeba provést vždy, když tlouštka namrzlého ledu dosáhne 5 mm. V tomto okamžiku lednice spotřebovává o 15 – 20 % energie více. Tloušťka ledu nad 1 cm pak může zvýšit spotřebu až o 75 %. Delší chod motoru kompresoru nezvyšuje jen spotřebu energie, ale dochází i k jeho většímu opotřebení. Navýšení spotřeby neodmražené mrazničky významně závisí na četnosti otevírání mrazícího prostoru, zda jsou do neudržované mrazničky vkládány další potraviny ke zmrazení a dalších faktorech.

Při odmrazování je nutné uložené potraviny dočasně umístit do chladného prostředí, nejlépe do izolační tašky. Odmrazování je možné urychlit umístěním hrnce napuštěného vodou o teplotě max. 50°C do mrazícího prostoru.

Pamatujte, že lednice slouží k uchování potravin a proto je třeba mrazící prostor následně důkladně očistit a vysušit.

 

Naplnění lednice

Lednice by neměla být nikdy přeplněná. Úplné zaplnění prostoru omezuje možnost cirkulace vzduchu a tím snižuje efektivitu chlazení potravin. Důsledek je zřejmý – potraviny se chladí déle a spotřeba lednice vzroste. Ovšem ani zcela nebo téměř prázdná lednice není obrazem ideálního provozu. Uložené potraviny totiž fungují jako akumulátor chladu, takže při otevření téměř prázdné lednice dojde k většímu nárůstu teploty.

Optimální míra zaplnění lednice je přibližně 70 % objemu. Uložené potraviny by měly mít mezi sebou mezery, aby mohl chladný vzduch v prostoru optimálně cirkulovat.

Pokud v lednici zbývá trvale větší prostor nezaplněný potravinami, je možné jej vyplnit lahvemi s pitnou vodou. Ty sehrají roli akumulátoru chladu a v létě mohou také poskytovat průběžně osvěžující vychlazenou vodu.

 

Otevírání dvířek lednice

Spotřebu energie snížíte i tím, že nebudete ledničku zbytečně otevírat. Kromě uspořené energie přispěje toto opatření i k lepší kondici uložených potravin. Doba otevření by měla být co nejkratší.

Lednička není televize, abychom do ní dlouze koukali! Dobu otevření lednice významně zkrátíme, pokud budeme mít v lednici pořádek a požadované potraviny nebudeme muset dlouho hledat. Jak pořádek v lednici udržet se dočtete hned v následující kapitole.

 

Ukládání potravin

Správné ukládání potravin v lednici má významný vliv na udržení kvality ukládaných potravin i na spotřebu lednice.

Pokud budete při ukládání potravin na správné místo důslední, budete při vyndavání potravin z lednice vědět, kam sáhnout a zkrátíte tak dobu otevření dveří lednice.  Tímto jednoduchým opatřením snížíte spotřebu energie a vaše potraviny vydrží navíc déle v dobré kondici.

Ne všechny prostory vaší lednice mají stejnou teplotu.  Teplota v lednici se může lišit v horní, spodní části a v boxu ve dveřích. Správné umístění potravin v chladícím prostoru umožní nastavit nižší chladící výkon lednice a tím přispěje k její spotřebě lednice. Správně uložené potraviny v lednici také vydrží déle.

Do zásuvek ve spodní části lednice patří ovoce a zelenina.

V policích nad zásuvkami by se měly skladovat rychle se kazící potraviny – syrové maso, ryby a drůbež. Při ukládání těchto potravin buďte opatrní a dbejte na jejich řádné oddělení, aby nedošlo ke kontaminaci okolních potravin.

Do části nad syrové maso je vhodné umístit opracované masné výrobky (salámy, šunky, klobásy) a také sýry. Pro zachování jejich čerstvosti je dobré je umístit do uzavíratelných boxů. Do té samé police patří i mléčné výrobky. I zde je potřeba pamatovat na to, že by mezi jednotlivými kusy měla být mezera, která zabezpečí cirkulaci vzduchu.

Horní police je pak určena pro umístění hotových pokrmů. Zásadně do lednice neukládejte pokrmy, které jsou ještě teplé. Hotový pokrm nechte nejdříve vychladnout na pokojovou teplotu a až pak jej uložte do lednice.

Uchovávání potravin v mrazničce a domácí zmrazování

Při umístění potravin mrazničce se řiďte doporučením výrobce – v dokumentaci či návodu by mělo být uvedeno, do které části mrazícího prostoru se vkládají potraviny určené k zmrazení a do které části patří potraviny již zmrazené.

Při zmrazování potravin dbejte, aby mezi jednotlivými balíčky byl pokud možno prostor – potraviny se zmrazí rychleji, mraznička spotřebuje méně energie a zmrazené potraviny vydrží déle.

Při zmrazování většího množství potravin využijte rychlomrazící funkci, pokud jí mraznička má. Princip této funkce spočívá zpravidla ve zvýšení výkonu a významném poklesu teploty v mrazícím prostoru. Mraznička krátkodobě spotřebuje více energie, ale potraviny se zmrazí rychleji a tím pádem i šetrněji.

Velikost zamrazovaných porcí přizpůsobte běžnému chodu domácnosti. Jednou rozmrazené jídlo není vhodné opětovně zamrazovat.

Ani zmrazené potraviny nevydrží věčně. Jejich trvanlivost je obvykle ½ roku až 1 rok. Každou zamrazovanou potravinu proto označte štítkem s informací o druhu potraviny a datu zamrazení. Pro předejití nepříjemným překvapením velmi doporučujeme poznamenat na štítek i kuchyňskou úpravu – u zmrazených balíčků masa často není možné rozeznat, zda je maso v kuse, nakrájené na plátky nebo na nudličky.

Při vyndávání potravin z mrazícího prostoru platí obdobná pravidla jako pro chladící prostor – dobu otevření dvířek omezte na minimum.

 

Ne vše patří do lednice

Ačkoli lednice životnost většiny dobu použitelnosti řady potravin prodlužuje, jsou i potraviny, jimž uložení v lednici vyloženě škodí. Které to jsou?

Chléb a pečivo – chléb je nejlepší skladovat při běžné pokojové teplotě zabalený do utěrky. Pečivu bude nejlépe v sáčku nebo v dóze (zabalené do utěrky by ztvrdlo).

Sypké potraviny pohlcují nejen vlkhost, ale mají často tendenci nasávat pachy. Mouku, sůl, cukry, čaj, kávu, koření, rýži, luštěniny nebo těstoviny skladujte v uzavíratelných dobře těsnících dózách ve spíži nebo ve skříni.

Česneku a cibuli svědčí suché a tmavé prostředí. Uchovávat je v lednici je proto nevhodné. Vyhraďte jim místo na dně spíže, tam kde je největší chladno, ale také sucho.

Brambory pro své skladování vyžadují chlad, ale ne takový jako je v lednici. Optimální teplota pro jejich skladování je 6 °C. Pamatujte také, že je lepší brambory skladovat v temnu.

Exotické ovoce rozhodně do lednice nepatří – ideální místo pro jeho skladování je miska umístěná na vzduchu v pokojové teplotě.

Okurky, rajčata a další ovoce a zelenina s vyšším obsahem vody potřebují sice chlad, ale lépe jim bude v pokojové teplotě nebo ideálně ve spíži.

Příliš zralé ovoce – některé ovoce sice pobyt v lednici bez problémů vydrží, ale pokud je příliš zralé, uvolňuje látku ethen (etylén). Tato látka mimo jiné urychluje zrání ostatního ovoce a zeleniny a významně se tak sníží jejich trvanlivost.

Balené nápoje by se rovněž neměly skladovat v lednici. Prudké teplotní výkyvy jim škodí, takže do lednice patří jen ty, které si chceme vychladit pro brzkou konzumaci. Skladování je vhodnější ve sklepě nebo ve spíži.

Jednoduchá pomůcka pro skladování potravin

Pokud tápete, jak některou potravinu uložit, vzpomeňte si, jak byla vystavena v obchodě. Brambory nebo jablka jistě nebyly v chladícím boxu a jogurty, čerstvé mléko nebo třeba  určitě nebyly nabízeny na volné ploše obchodu mimo lednice.

Čištění ledničky a mrazničky

Pro zachování bezpečného prostředí pro uložení potravin, je třeba chladící prostor přibližně 1x za měsíc vyčistit. Čištění je navíc dobrou příležitostí pro provedení inventury uložených potravin a jejich případné přeuspořádání podle pravidel pro správné uložení. Před čištěním lednici vypněte a vyndejte z ní všechny potraviny. Vnitřní prostor omyjte vlažnou vodou s přídavkem jedlé sody nebo octa a prostor vytřete do sucha. Pokud lednice není extrémně znečištěná (k čemuž by při běžném používání a pravidelné péči nemělo docházet), není důvod používat pro čištění lednice žádnou domácí chemii – přirozené čistící prostředky jsou šetrnější k životnímu prostředí, jejich použití je naprosto bezpečné a navíc jsou levnější.

Při čištění věnujte zvýšenou pozornost i gumovému těsnění na rámu dveří lednice. Pokud jsou na něm nečistoty, vniká do lednice více tepla a tím se zvyšuje spotřeba energie.

Údržbu mrazícího prostoru je praktické spojit s odmrazováním, které by se mělo provádět nejméně 1x ročně (tedy i u lednic, které jsou vybaveny systémem automatického odmrazování). Postupujte podle doporučení výrobce a po odmrazení prostor vyčistěte obdobně jako prostor chladící. Odmrazení je vhodné spojit i s inventurou obsahu mrazáku a přeuspořádáním uložených potravin.

Neméně důležité je udržovat v čistotě i vnějšek lednice. Řada domácností zapomíná pravidelně čistit mřížku na zadní stěně lednice (pokud není zakrytá). Její znečištění zhoršuje odvod tepla a to má za důsledek vyšší spotřebu a nižší výkon lednice.

 

 

Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha.

   

Publikováno

Zkoumáme vyúčtování vody

Účet za spotřebu vody tvoří nezanedbatelnou položku v celkových nákladech na provoz domácnosti. Od roku 1990 vzrostla cena vodného a stočného více než 100 násobně [1]. Faktura za spotřebovanou vodu je velmi rozdílná pro samostatné rodinné domy a pro domy bytové. Zatímco u rodinných domů je zákazníkem vodárenské společnosti zpravidla vlastník nemovitosti, u bytových domů je to buď majitel domu (nájemní domy), bytové družstvo nebo společenství vlastníků jednotek.

Účet pro rodinné domy

Rodinný dům i bytový dům má na vstupu do objektu (tzv. „na patě“) umístěno měřidlo, podle kterého je dodávka vody fakturována (fakturační měřidlo). Zde je tedy situace jednoduchá – fakturována je spotřeba zpravidla jedné domácnosti a většinou není třeba vodu rozpočítávat.

Účet pro bytové domy

U bytových domů se na spotřebě podílí všichni uživatelé bytů a tak je celkovou spotřebu vody, kterou fakturuje vodárenská společnost spravedlivě rozpočítat. Fakturu od vodárenské společnosti obdrží vlastník domu (případně družstvo či společenství vlastníků), který má povinnost náklady rozúčtovat na jednotlivé byty. Pravidla pro rozpočítání nákladů na studenou vodu nejsou upravena tak přesně jako je tomu u tepla a teplé vody. Pravidla pro rozúčtování studené vody jsou upravena pouze v zákoně 67/2013Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

O rozúčtování nákladů se majitel buď dohodne nejméně s 2/3 uživatelů, nebo o nich rozhodne družstvo či majitel domu. Nedojde-li k rozhodnutí společenství, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody (Příloha č. 12 k vyhlášce č. 428/2001 Sb.,, kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích).

Bytové vodoměry slouží jako měřidla poměrová a součet všech hodnot naměřených bytovými vodoměry se nemusí rovnat měřidlu fakturačnímu (a v naprosté většině případů se také nerovnají). Důvodem je, že bytové vodoměry jsou méně přesné, v některých případech nemusí registrovat veškerou spotřebu vody (například velmi krátký odběr vody) a ve srovnání s měřidlem fakturačním dochází k rychlejšímu poklesu jejich přesnosti.

Dalším důvodem rozdílu mezi fakturačním vodoměrem a vodoměry bytovými mohou být různé havarijní úniky a také neměřený odběr (například odběr vody v úklidové místnosti, kde vodoměr osazen není).  U většiny bytových domů je proto tento rozdíl „rozpuštěn“ do ceny za jednotku (m3).  Na vyúčtování služeb tak můžete najít cenu vyšší, než uvádí vodárenská společnost.

Příklad 1:

Byt 2 osoby, náměr bytových vodoměrů 80 m3.

Celková spotřeba studené vody v domě:  2 600 m3 (náměr na fakturačním vodoměru)

Celková cena studené vody v domě: 2 600 m3 x 83,75 Kč/ m3 = 217 750 Kč

Přepočet:

Celkový náměr bytových vodoměrů 2 120 m3

Na naměřený m3 tedy představuje 2 600 : 2 120 x 83,75 Kč =  101,28 Kč / m3

Částka za studenou vodu na byt tedy je: 80 m3 x 101,28 Kč / m3 = 8 102,40 Kč

 

Příklad 2:

Byt 2 osoby, bez bytových vodoměrů. Bytové družstvo rozhodlo, že náklady

na vodu budou rozpočítávány podle počtu osob v bytě.

Celková spotřeba studené vody v domě:  2 600 m3 (náměr na fakturačním vodoměru)

Celková cena studené vody v domě: 2 600 m3 x 83,75 Kč/ m3 = 217 750 Kč

Celkový počet obyvatel v domě: 85

Přepočet:

Spotřeba připadající na 1 osobu: 2 600 m3 / 85 osob = 30,58 m3

Náklady na byt: 30,58 m3 x 2 osoby x 83,75 Kč = 5 122,15 Kč

 

Je zřejmé, že rozúčtování nákladů na vodu podle počtu osob je oproti rozúčtování podle náměrů bytových vodoměrů méně spravedlivé a znevýhodňuje domácnosti, které vodou šetří.

Z uvedeného příkladu plyne, že modelová domácnost má ve srovnání s ostatními obyvateli domu nadprůměrnou spotřebu studené vody a při rozúčtování nákladů podle počtu osob by ostatní domácnosti na tuto domácnost doplácely.

Pokud bydlíte v domě, kde bytové vodoměry osazeny nejsou, vaše úsilí šetřit vodou se na účtu za vodu neprojeví. Zde nezbývá než apelovat na vlastníka domu, družstvo či společenství vlastníků, aby k instalaci bytových vodoměrů došlo. Instalace bytových vodoměrů na studenou vodu je však pouze na vůli vlastníka domu, protože zákon takovou povinnost neukládá.

 

 

Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha.

   

Publikováno

Zkoumáme účet za elektřinu

 

Účet za elektřinu může řadě lidí připadat zbytečně složitý a místy nesrozumitelný – faktura obsahuje velké množství různých položek. Mnoho spotřebitelů si se tak často omezí na částku přeplatku či nedoplatku a více se o účet nezajímá. Alespoň základní orientace každého spotřebitele v účtu za elektřinu je přitom jedním ze základních předpokladů pro zamyšlení se nad tím, zda je možné ušetřit a naprosto nezbytně jí potřebuje každý, kdo se zamýšlí nad změnou dodavatele elektřiny. Podrobný rozpis do mnoha položek není výsledkem snahy dodavatelů elektřiny zákazníka zmást – povinnost tyto položky uvádět je dána legislativou – zákonem 458/2000 Sb., energetický zákon.

Poznámka na úvod

V následujícím textu se vyskytují pojmy dodavatel a distributor.

Dodavatel je obchodník s elektřinou, který dodává silovou elektřinu. Každý spotřebitel si může zvolit libovolného dodavatele a od něj následně elektrickou energii odebírat. Cenu elektřiny si dodavatel určuje sám podle své obchodní politiky.

Distributor je společnost, která se zabývá distribucí elektřiny (laicky řečeno – „patří jí dráty“). Pro každé území existuje jeden distributor, kterého nelze změnit. Protože v distribuci elektřiny existuje přirozený monopol, jsou ceny distribučních služeb regulovány Energetickým regulačním úřadem (ERÚ).

Jaké položky najdete na svém účtu za elektřinu?

Záhlaví faktury (první strana faktury)

V záhlaví faktury najdete své zákaznické číslo a číslo zákaznického účtu. Obě tato čísla slouží k vaší identifikaci a pro komunikaci s dodavatelem elektřiny. Tato čísla proto nikomu nesdělujte. Dále je uvedeno vaše jméno případně název firmy a adresa a také popis a adresa odběrného místa, tedy místa, kde je elektřina odebírána a kde je také umístěn elektroměr.

Dále, zpravidla na první straně naleznete souhrnnou částku účtovanou za dodanou elektřinu a regulované služby, tedy částku, kterou vám dodavatel celkově účtuje. Od této částky jsou odečteny zaplacené zálohy a je vyčíslen přeplatek či nedoplatek.

Detailní vyúčtování (druhá strana faktury)

Detailní vyúčtování obsahuje následující údaje:

Označení distribuční sazby – tarifu – je uveden marketingový název tarifu vašeho dodavatele a také kódové distribuční sazby, které je pro všechny dodavatele stejné.

Číslo odběrného místa – jedná se identifikační kód odběrného místa, které přidělil distributor elektřiny v daném území

EAN OPM – jednoznačný identifikátor odběrného místa platný v rámci celé ČR. Tento údaj budete potřebovat, pokud budete měnit dodavatele elektřiny

Údaje o měřícím zařízení (elektroměru) – blok údajů o naměřených hodnotách v daném časovém období. Pro každou naměřenou hodnotu a období je vždy uvedeno číslo elektroměru. V případě, že nedošlo k výměně elektroměru, mělo by být toto číslo stejné na všech řádcích. Na každém řádku je uvedeno vždy období, kterého se hodnoty týkají, počáteční stav elektroměru, konečný stav elektroměru, spotřebovaný objem elektřiny a případná poznámka ve formátu velkého písmene – například písmeno D znamená odhad. V případě dvoutarifové distribuční sazby je uvedena zvlášť hodnota pro vysoký tarif (VT) a nízký tarif (NT).

Jak se počítá spotřeba odhadem? Spotřeba celého fakturačního období  se na období rozdělí buď poměrově na rovnoměrné části, které jsou úměrné délce období od data minulého fakturačního odečtu nebo s využitím tzv. typových diagramů dodávek (TDD). Typové diagramy jsou poměrně složitý výpočet a jejich popis přesahuje rámec tohoto jednoduchého shrnutí. Pro předejití sporů je doporučeno provádět pravidelné odečty a ty sdělovat dodavateli.

Blok je zpravidla ukončen součtem celkové naměřené spotřeby elektřiny.

Jednotlivé účtované položky:

Silová elektřina – elektrická energie vyrobená v elektrárně a distribuovaná konečným uživatelům do odběrných míst. Cena silové elektřiny nepodléhá státní regulaci a každý z dodavatelů si ceny stanovuje sám. V případě, že dodavatel v průběhu období cenu silové elektřiny změnil, je cena silové elektřiny uvedena na více řádcích. V případě, že máte dvoutarifovou distribuční sazbu, je uvedena zvlášť hodnota pro vysoký tarif a pro nízký tarif.

Plat za odběrné místo – pravidelný měsíční plat, který si účtuje dodavatel elektřiny. Výše tohoto poplatku nepodléhá státní regulaci a dodavatel si jí stanovuje sám. Pokud je fakturace uzavřena v průběhu měsíce, nebo dojde ke změně výše platu za odběrné místo, účtuje se poměrná část platu podle počtu dní.

Daň z elektřiny – dodaná elektřina je ze zákona zatížena daní z elektřiny (laicky nazývána též „ekologická daň“). Výše této daně činí 28,30 Kč za MWh (bez DPH). Výše daně z elektřiny je tedy přímo závislá na celkové spotřebě elektřiny bez ohledu na tarif. Sazba daně je stanovena zákonem a je všemi dodavateli účtována ve stejné výši.

Výše uvedené položky jsou shrnuty do mezisoučtové položky Obchod s elektřinou. S výjimkou daně z elektřiny, jejíž výši stanovuje zákon je možné částku účtovanou za tyto položky ovlivnit změnou dodavatele elektřiny.

Následující položky účtu jsou položkami regulovanými. Jejich výši stanovuje jednou ročně Energetický regulační úřad (ERÚ) vyhláškou. Výše těchto položek je v daném období stejná  bez ohledu na dodavatele a změnou dodavatele tedy tyto položky ovlivnit nelze. Částky v této části účtu předává váš dodavatel distributorovi elektřiny.

Plat za distribuované množství – distributor elektřiny v místě odběru účtuje použití distribučních zařízení a sítí. Částka se odvíjí od spotřeby elektřiny (v případě dvoutarifových distribučních sazeb pro VT a NT zvlášť).

Plat za hlavní jistič – poplatek se určuje podle proudové hodnoty jističe. Tento poplatek se platí měsíčně a není závislý na celkové spotřebě elektřiny. Pokud je fakturace uzavřena v průběhu měsíce, nebo dojde ke změně výše platu za odběrné místo, účtuje se poměrná část platu podle počtu dní.

Výše uvedené dvě položky jsou shrnuty do mezisoučtové položky Služby distribuce.

Systémové služby – systémové služby poskytuje provozovatel přenosové soustavy – společnost ČEPS, a. s. Systémové služby zajišťují provoz elektrizační soustavy a jejího propojení se sousedními elektrizačními soustavami. Částka se odvíjí od spotřebovaného množství elektřiny bez ohledu na tarif.

Úhrada nákladů spojených s podporou elektřiny – (často také laicky nazýváno „příspěvkem na obnovitelné zdroje“ ) – distributor má zákonem stanovenou povinnost vykupovat energii z obnovitelných zdrojů (větrné, solární, vodní elektrárny, kombinovaná výroba elektřiny a tepla). Zvýšené náklady na tento výkup pokrývá tato položka vyúčtování. Částka se odvíjí od celkové spotřeby elektřiny bez ohledu na tarif.

Činnost OTE (operátora trhu s elektřinou) – tento poplatek představuje náklady společnosti Operátor trhu s elektřinou, a. s., která trh s elektřinou v ČR organizuje. Operátor laicky řečeno zajišťuje v každém okamžiku rovnováhu nabídky a poptávky po elektřině. Částka se odvíjí od celkové spotřeby elektřiny bez ohledu na tarif.

Výše uvedené tři položky jsou shrnuty do mezisoučtové položky Regulované služby.

Výsledný účet za elektřinu se tedy skládá z položky Obchod s elektřinou, Distribuční služby a Regulované služby. K součtu těchto tří položek je ještě třeba připočítat daň z přidané hodnoty, jejíž výše v současné době činí 21 %.

 

Přehledná tabulka položek na vašem účtu za elektřinu:

Tabulka udává jednotlivé položky, jednotkovou cenu a informaci jakým způsobem je cena regulována. Poslední sloupec tabulky udává, zda je celková částka závislá za položku závislá na spotřebě elektřiny; tedy zda je možné snížením spotřeby na položce ušetřit.

PoložkaPlatbaJak je položka regulovaná Platba za položku
závisí na spotřebě
 

Obchod s elektřinou

Silová elektřinaDle spotřeby, VT a NT mají různou cenuStanovuje dodavatelANO
Plat za odběrné místoMěsíčníStanovuje dodavatelNE
Daň z elektřinyDle spotřeby bez ohledu na VT/NTStanoveno zákonemANO
 

Služby distribuce

Plat za distribuované množstvíDle spotřeby, VT a NT mají různou cenuStanovuje ERÚANO
Plat za hlavní jističMěsíčníStanovuje ERÚNE
 

Regulované služby

Systémové službyDle spotřeby bez ohledu na VT/NTStanovuje ERÚANO
Podpora elektřiny z obnovitelných zdrojůDle spotřeby bez ohledu na VT/NTStanovuje ERÚANO
Činnost operátora trhuDle spotřeby bez ohledu na VT/NTStanovuje ERÚANO

 

Tip: Pokud se budete rozhodovat pro změnu dodavatele elektřiny, ověřte si skutečnou úsporu v Kalkulačce ERÚ. Do ní jen opíšete pár čísel z faktury. A která to jsou, už víte.

 

Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha.

   

 

Publikováno

Databáze EPREL – nový pomocník pro výběr spotřebičů

Databáze výrobků EPREL (Evropský registr produktů pro energetické označování) je zatím poměrně neznámou službou, která umožňuje spotřebitelům lépe se orientovat v nabídce zboží dlouhodobé spotřeby produktů. Obsahuje informace o výrobcích, které jsou opatřovány energetickými štítky. Slouží k zejména porovnání energetické účinnosti těchto výrobků. Povinně jsou v ní zahrnuty všechny produkty označované novým energetickým štítkem (od 1. března 2021 jsou to lednice a mrazáky, domácí vinotéky, myčky nádobí, pračky a pračky se sušičkou, televizory a displeje.

Databáze výrobků přináší spotřebitelům i obchodníkům řadu výhod.

Spotřebitelům umožňuje porovnat výrobky z hlediska jejich spotřeby energie a dalších zdrojů ještě před samotným nákupem výrobku. Obchodníci si mohou z databáze výrobků stáhnout energetické štítky a informační listy.

Záznam v databázi přináší mnohem více informací, než je uvedeno na energetickém štítku. Umožní snadné porovnání jednotlivých výrobků jak podle energetické účinnosti, tak i podle dalších klíčových technických parametrů (objem, kapacita, rozměry, spotřeba ve standby a podobně).

Databázi výrobků spravuje Evropská komise.

Databáze obsahuje veřejnou část, která je volně přístupná přes webové rozhraní. Odkaz na záznam výrobku ve veřejné části je dostupný z QR kódu, který najdete na novém energetickém štítku. Tato část poskytuje informace o značce modelu výrobku, názvu výrobce, energetickém štítku a informačním listu. V databázi jsou pro každý výrobek jednak údaje publikované v energetickém štítku, ale i řadu dalších důležitých technických parametrů výrobku, které je jinak nutné obtížně vyhledávat v manuálech a další dokumentaci výrobku.

Veřejná část záznamu v databázi je přehledně rozdělena na tři části:

Obecná informace

Zde najdete informace o energetické účinnosti a všechny důležité technické parametry produktu. Součástí informací je i elektronická kopie energetického štítku s možnost jeho stažení do PDF.

Ukázka části obecné informace o výrobku

Informační list produktu

Zde je možné si stáhnout PDF soubor s nejdůležitějšími informacemi o produktu. PDF soubor je k dispozici v angličtině a dalších 23 jazycích používaných v zemích EU.

Ukázka části s informačními listy produktu

Kontaktujte dodavatele

Kontaktní informace na výrobce či distributora produktu.

Ukázka části s kontaktními informacemi

 

V neveřejné části je uložena technická dokumentace k výrobku. Neveřejná část je přístupná pouze orgánům dohledu nad trhem a Evropské komisi. Veřejná část databáze je od konce roku 2020 přístupná přes webový portál.

 

Kdo je za obsah databáze odpovědný?

Údaje o výrobcích vkládají do databáze výrobků dodavatelé. Tato povinnost je stanovena nařízením 2017/1369 (čl. 4) a vztahuje se na výrobky uváděné na trh. Povinnost se liší podle data uvedení výrobku na trh:

  • Pro kusy nového modelu uváděné na trh od 1. 1. 2019 má dodavatel povinnost zadat informace o výrobku do databáze výroků před uvedením výrobku na trh.
  • Pro kusy modelu, které byly uváděny na trh mezi 1. 7. 2017 a 1. 1. 2019, měl dodavatel povinnost zadat informace o výrobku do databáze výrobků do 30. 6. 2019.
  • Pro kusy modelu, které byly uváděny na trh pouze před 1. 7. 2017, dodavatel může, ale nemusí zadat informace o výrobku do databáze výrobků.

 

Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha.

   

Publikováno

Nové energetické štítky od března 2021

Nové energetické štítky byly schváleny Nařízením Evropské komise v přenesené pravomoci č. 2019/2017. Platné jsou od března 2021. Co tato změna přináší?

Konec znamének +

Energetický štítek přináší informace o energetické náročnosti spotřebiče,  tedy zejména spotřebu energie. Podle charakteru přístroje uvádí i další údaje důležité pro dlouhodobý provoz spotřebiče – například spotřebu vody či hlučnost.

Používané označení postupem času zavedlo znaménka plus (A+, A++ a A+++). Tím se však systém značení značně znepřehlednil. Z toho důvodu budou elektrospotřebiče a televize postupně přeštítkovány na třídu A–G. Nejméně úsporné výrobky budou tedy zařazeny do třídy G.

Kterých spotřebičů se to týká?

Nové energetické štítky budou platné od 1. března 2021. Změna platná od března 2021 se týká těchto typů spotřebičů:

  • myčky nádobí
  • pračky a pračky se sušičkou
  • chladničky, mrazničky a vinotéky
  • elektronické displeje (displeje televizorů a počítačových monitorů, digitální informační displeje)
  • komerční chladničky používané v prodejnách a prodejních automatech

Od 1. září 2021 začnou platit i nové energetické štítky svítidel

Přechodné období

V praxi se tak může stát, že na krabici spotřebiče zakoupeného v roce 2021 najdete štítek starý nebo dokonce štítky dva s výrazně různým zařazením do energetické třídy. V krajních případech se na jednom obalu může vyskytnout třeba štítek s energetickou třídou A++ a energetický štítek s třídou D. To v žádném případě neznamená, že by došlo ke změně energetické účinnosti konkrétního spotřebiče. Vlivem nových pravidel se stávající třídy A a B vyprázdní a vznikne tak tlak na produkci úspornějších spotřebičů.

Spotřebiče, které se dostaly na trh před 1. listopadem 2020 a zároveň se už nevyrábějí, budou označeny původními energetickými štítky. Nových štítků se tyto spotřebiče nedočkají. Tyto spotřebiče se však mohou prodávat nejdéle do 1. prosince 2021.

Jak nové štítky vypadají?

Nová podoba štítků přináší i novou grafiku. Tím je na první pohled patrné, zda jde o štítek sestavený podle nových či starých pravidel. V grafice nových štítků nenajdete modré rámečky a použité ikony jsou srozumitelnější a lépe čitelné. U některých spotřebičů přibyly nové informační ikony – například u televizorů je nově uváděn také údaj o spotřebě v režimu vysokého dynamického rozsahu (HDR).

Na štítek přibyly dvě důležité informace – je jasněji uvedeno, z čeho je uváděná spotřeba vypočítána (rok, počet pracích či mycích cyklů a podobně). V záhlaví štítku je dále uveden QR kód, který odkazuje na záznam výrobku v evropské databázi produktů (EPREL). Do ní by měly být všechny produkty označené štítkem zaregistrovány v nové databázi produktů EU (EPREL). Za  vkládání údajů do databáze jsou odpovědní výrobci a obchodníci.

O databázi produktů EPREL si přečtěte zde.

 

Prohlédněte si infografiku s novými typy štítků.

Kliknutím na fialový bod se zobrazí vysvětlivka.

Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha.

   

.

Publikováno

Jak a čím měřit klima doma

Než začnete číst …

V tomto technicky zaměřeném článku se dočtete o tom, jak měřit teplotu a vlhkost vzduchu ve vašem obydlí. Možná si říkáte, že to je samozřejmá věc, kterou vlastně už děláte. Většina domácí teploměr má a všichni se na něj alespoň jednou za den kouknou. Proč z toho tedy dělat nějakou větší vědu? Důvod je jednoduchý – důsledně pravidelným měřením základních hodnot domácího mikroklimatu můžete o svém obydlí zjistit spoustu zajímavých věcí. Třeba kolik dní s prudkým sluncem a letními vedry postačí, aby se stěny ohřály na teplotu, která znatelně ohřívá vzduch bytu či domu i dlouho poté co slunce zapadne. Nebo kolik parných dní bez deště vysuší vzduch natolik, že začnete pociťovat menší nebo i větší potíže se suchým vzduchem spojené.  Dům či byt, přestože jsou to zdánlivě jen kusy cihel, panelů nebo kamenů také reagují na okolní prostředí, ohřívají se, vymrzají, vysoušejí se nebo naopak vlhnou. To vše pak ovlivňuje prostředí, ve kterém žijí jejich obyvatelé.

Počasí sice neporučíme, ale své obydlí můžeme přizpůsobit tak, aby se nám v něm žilo lépe v každém ročním období a můžeme ho svým způsobem proti rozmarům počasí ochránit. Každý takový krok však stojí nemalé úsilí a nakonec i peníze z rodinného rozpočtu. Každé zamýšlené úsilí do vylepšení obydlí je proto třeba dobře zvážit, aby přineslo co největší efekt. Jistě nemá smysl chránit před sluncem tu část domu či bytu, kde je dlouhodobě chladno, stejně tak není příliš rozumné instalovat zvlhčovač vzduchu do místností, kde i bez nich dostatečně vlhko. Musíme tedy vědět, kde a v čem máme slabé místo, kde a jak především zasáhnout.

Pravidelné měření mikroklimatu pomůže jeho obyvatelům poznat lépe své obydlí, zjistit jak reaguje na různé vnější podněty a přizpůsobit jej k lepšímu životu. Dlouhodobé údaje mohou napomoci i k lepšímu předvídání nákladů na topení nebo svépomocnému vyhodnocení efektu již provedených úsporných opatření. Pořízení a záznam potřebných hodnot dá trochu práce, ale ukážeme si, že většinu této dřiny je možné nechat na strojích.

Sledovat svůj dům a jeho okolí se prostě vyplatí. A v tomto článku se dočtete jak na to.

 

Teplota vzduchu je základ

Proč měřit teplotu vzduchu?

Tepelné podmínky zásadně ovlivňují subjektivní pohodu člověka, míru odpočinku i produktivitu práce. Nevhodně navržené domy se v parných dnech snadno přehřívají a v zimě je ohrožuje vlhkost a jejich vytápění je nákladné. Důležitá je závislost vnitřní teploty na venkovní a porovnání venkovní teploty v okolí obydlí s průměrnou teplotou v okolí. Teplota je prvním hlavním ukazatelem mikroklimatu. Pro pochopení souvislostí mezi vnitřním prostředím a okolními vlivy je třeba měřit teplotu uvnitř i vně obydlí.

Příklad z praxe:

Na nedávno zaskleném balkoně začaly chřadnout sem umístěné rostliny. Pomocí kombinovaného měřiče s datalogerem zjistili obyvatelé domácnosti, že v době, kdy nejsou v bytě přítomni a zasklení kvůli holubům zavírají, narůstá ve slunných dnech teplota na zaskleném balkoně krátkodobě až na 40°C. Proto dodatečně instalovali zastínění, které omezilo ohřívání balkonu přímým sluncem a upravili i režim domácnosti – zasklení nyní nechávají pootevřené.

 

Čím  měřit teplotu vzduchu?

V laboratorním měření se používají speciální kulové teploměry. Nám pro měření teploty postačí úplně pokojový obyčejný teploměr. Při použití digitálního teploměru bude odečet komfortnější. Digitální teploměry navíc mohou být vybaveny více čidly, které lze umístit do různých místností nebo ven. Použití takovéhoto přístroje má výhodu možnosti měření vnitřní a venkovní teploty současně.

Jak měřit teplotu vzduchu?


Teplota stěn ukáže, jak je horko vašemu domu

Proč měřit teplotu stěn?

Dopadající sluneční záření ohřívá nejen vzduch, ale také povrchy ulic i fasády domů. Ohřáté stěny domů pak vyzařují nahromaděné teplo ještě dlouho poté, co teplota vzduchu klesne. Při sérii horkých slunečných dní se ohřeje nejen vnější část domu, ale i stěny uvnitř. Ty pak fungují jako nechtěně zapnuté radiátory, které vytápějí obydlí v době, kdy o to nikdo nestojí a udržují déle nepříjemné horko. Pravidelným měřením teploty povrchů můžeme zjistit, jak dlouho trvá, než se dům pořádně ohřeje. I teplotu povrchů je vhodné měřit uvnitř i vně obydlí.

Příklad z praxe:

Terasa rodinného domu je v letních měsících vystavena přímému slunci. Jelikož jí obyvatelé domu využívají výhradně ve večerních hodinách, neměli potřebu jí zastiňovat. Měřením teploty stěn v místnosti přilehlé k terase zjistili, že slunce dopadající na terasu ohřeje stěny natolik, že jejich teplota ve večerních hodinách přesahuje teplotu okolního vzduchu. Přistoupili proto k osazení překryvného zastínění jako rychlého opatření pro dopadu přímého slunečního světla  na stěny.

 

Čím měřit teplotu stěn?

Ideálním přístrojem pro měření teploty povrchů je digitální bezkontaktní teploměr. Po namíření čidla na měřenou plochu ukáže displej přístroje po několika sekundách teplotu povrchu. Bezkontaktní teploměry je možné zakoupit v hobbymarketech a v obchodech s elektronikou. Pravidelné měření bohužel není možné (tak jako třeba u teploty a vlhkosti vzduchu) zautomatizovat. Získání hodnot tak vyžaduje trochu vaší discpiplíny.

Jak měřit teplotu stěn?

Vlhkost vzduchu – ani málo ani moc

Proč měřit vlhkost vzduchu?

Kromě správné a příjemné teploty v obydlí je třeba také udržovat správnou vlhkost. Suchý vzduch způsobí dráždění očí, pocity ucpaného nosu a další zdravotní komplikace. Příliš vysoká vlhkost vzduchu naopak vytváří prostředí pro růst plísní a může poškodit zařízení obydlí. Vlhkost vzduchu je ovlivňována konstrukcí domu, aktuálním počasím, vytápěním i větráním a samozřejmě řadou činností, které vykonáváme. Abychom udrželi vlhkost vzduchu v optimálním rozmezí mezi 40 a 60 %, je důležité mít o její hodnotě průběžný přehled.

Příklad z praxe:

Obyvatelé bytu občas pociťovali subjektivně suchý vzduch v obývacím pokoji. Pro zvýšení komfortu umístili na radiátor odpařovač, což vnímání suchého vzduchu zmírnilo. Pravidelným měřením vlhkosti vzduchu zjistili, že  použití odpařovače zvyšuje vlhkost zanedbatelně a hodnoty vlhkosti stále místy nedosahují ani minimální doporučené hodnoty.  Vzhledem k tomu, že vlhkost vzduchu postačilo zvýšit jen mírně, postačil k úpravě pouze relativně levný difuzér, který zapínají podle sledovaných hodnot vlhkosti.

 

Čím měřit vlhkost vzduchu?

Přístroj pro měření vzdušné vlhkosti se nazývá vlhkoměr. Samostatné vlhkoměry jsou na trhu téměř raritou. Častěji je vlhkoměr kombinován s teploměrem, funkci měření vlhkosti mají pak všechny domácí meteostanice.

Jak měřit vlhkost vzduchu?

Sledujte své mikroklima komplexně (a skoro bez práce)

Proč?

Jak je již z předchozích odstavců patrné, sledování domácího mikroklimatu obnáší měřit a zaznamenávat řadu údajů. Tyto údaje mají významně vyšší hodnotu, pokud jsou dlouhodobě nejen sledovány, ale i zaznamenávány. Ale ruku na srdce, kdo z nás si vzpomene, jestli bylo předevčírem vedro nebo jestli pršelo? O tom, kolik bylo stupňů nebo jak silný ten déšť byl, ani nemluvíme.

Čím?

Těm, kdo to s pozorováním a následným zlepšováním domácího klimatu myslí opravdu vážně, mohou být nápomocné domácí meteostanice. Tyto přístroje neúnavně každých několik minut změří většinu důležitých hodnot prostředí jak venku tak uvnitř a přehledně je zobrazí na jednom displeji. Ty pokročilejší pak umí data ukládat buď ve své paměti nebo je publikují v jedné z bezplatně dostupných internetových služeb. O tom, jak je na tom vaše obydlí se pak můžete přesvědčit odkudkoliv, kde se k internetu připojíte. Archiv naměřených dat pak může posloužit třeba k vyhodnocení topné sezony a snadno zjistíte, zda milé překvapení v podobě nižšího účtu za topení způsobila vaše šetrnost nebo jen mírnější zima. Možností využití je mnoho. V poslední infografice představujeme několik reálně vyzkoušených meteostanic, které máme rozmístěné jak v Praze, tak i v dalších městech. A jen tak mimochodem – nejsou vůbec tak drahé, jak se může na první pohled zdát. Jejich cena začíná  okolo 4 tisíc Kč.

 

Máte vlastní meteostanici připojenou na internet nebo se chystáte si jí pořídit?

Přidejte jí do KlimaCloudu! Vámi naměřená data mohou být vám i ostatním užitečnější než si myslíte.

 


 

Zpracovali: Miroslav Lupač, David Kunssberger

Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha.

   

Publikováno

Nepodceňujte osvětlení

Správné osvětlení domácnosti je stále často, ale neprávem podceňováno. Energie spotřebovaná na svícení je často vnímána jako okrajová záležitost a úvahy o správném osvětlení se v mnoha domácnostech redukují na výměnu doslouživší žárovky za jinou.

Světlo jako parametr zdravého a šetrného bydlení

Světlo přitom značnou mírou ovlivňuje fyzickou a psychickou pohodu člověka, jeho pracovní výkon i schopnost regenerace organismu. Pokud je některá z těchto funkcí dlouhodobě omezována, může dojít k přechodnému i trvalému poškození zdraví. Více než devadesát procent informací získáváme zra­kem. Důležitým faktorem pro zachování zdraví a pohody je proto správná volba osvětlení.

Jeho intenzita i barva musí odpovídat nejen funkci místnosti, barvě jejího interiéru a vybavení, ale také činnostem, k nimž světlo využíváme. Vhodnou volbou osvětlení dosáhneme v každé části domácnosti vysokého komfortu při zachování rozumně nízké spotřeby energií.

Konec vláknových žárovek

Klasické žárovky se přestaly v EU vyrábět v roce 2012.

Ještě v první dekádě tohoto století byly jedním z hlavních zdrojů světla v domácnostech klasické vláknové žárovky. Těm dávala řada domácností přednost před tehdy již existujícími kompaktními úspornými zářivkami. Důvodů pro to bylo hned několik – úsporné zářivky vyráběné počátkem století měly vysokou cenu, relativně krátkou životnost a nepříliš dobré technické vlastnosti – nedaly se jednoduše stmívat, po zapnutí bylo nutno určitou dobu čekat, než začaly svítit na plný výkon, jejich světlo bylo často nepříjemně „studené“ a levnější modely úsporných zářivek „blikaly“. Vláknové žárovky tak byly i přes vysokou spotřebu energie nejvyhledávanějším zdrojem světla v domácnostech.

V roce oku 2009 bylo v celé EU zahájeno postupné omezování výroby a prodeje vláknových žárovek. V září 2009 byla povinně ukončena výroba žárovek o výkonu 100 W a vyšším, v září roku 2012 byla výroba vláknových žárovek ukončena zcela a v září 2016 následovaly jejich osud i žárovky halogenové.

Ukončení výroby vláknových a halogenových žárovek logicky zvýšilo poptávku po jiných zdrojích světla a významně přispělo k rozvoji nových osvětlovacích technologií.

Současný trend – LED osvětlení

Ačkoli je na trhu stále několik typů světelných zdrojů, dominují nabídce zdroje na bázi světelných diod, častěji známé pod zkratkovým označením LED (zkratka z anglického Light Emitting Diode). Důvody pro jejich převahu v nabídce jsou zřejmé:

  • Jsou mimořádně účinné – až 95 % jimi spotřebované energie je přeměněno na světlo a pouze 5 % spotřebované energie promění na teplo (pro srovnání – u vláknových žárovek tomu bylo přesně naopak).
  • Mají mimořádně dlouhou životnost – kvalitní LED světelný zdroj má až 20x delší životnost oproti vláknovým žárovkám a až 4x delší životnost oproti kompaktním zářivkám.
  • Nikdy neobsahují problematické látky (například rtuť).
  • Po zapnutí LED zdroje svítí tento okamžitě na plný výkon a není tak potřeba čekat, než se zahřeje na provozní teplotu. Jsou tedy vhodné i pro krátkodobé svícení například na chodbách. Většinu LED světelných zdrojů je možné i stmívat a regulovat tak snadno intenzitu osvětlení.
  • Použitá technologie umožňuje vyrábět světelné zdroje v pestré škále tvarů od náhrady klasických žárovek až po samolepící pásky pro nejrůznější druhy svítidel.
  • S pomocí LED zdrojů lze snadno sestavit optimální osvětlení domácnosti.

Jak na správné osvětlení?

Při úvahách o osvětlení většinu lidí napadne jako hlavní parametr úsporný provoz. Důraz právě na úsporu energií byl kladen v dobách, kdy v domácnostech dominovaly klasické vláknové žárovky a jejich náhrada úsporným zdrojem mohla přinést až 85 % úsporu energie na svícení. V současnosti, kdy na trhu převažují úsporné LED žárovky, přestává být úspornost hlavním kritériem výběru. Naprostá většina soudobých světelných zdrojů kritérium úspornosti splňuje a je tak vhodné se při volbě osvětlení zaměřit na další parametry.

Barva světla

Barva světla je důležitá pro výběr světelného zdroje. Barva se udává hodnotou tzv. barevné teploty neboli přesněji náhradní teploty chromatičnosti (CCT) udávané v Kelvinech (K). Nižší hodnoty představují teplejší barvy se žlutočerveným nádechem, vyšší hodnoty odpovídají studenějšímu bílému světlu s nádechem do modra. Řada výrobců uvádí ještě zjednodušené slovní označení barevnosti. S jakým označením se můžeme setkat?

Barevná teplota světla

OznačeníCCT [K]Charakteristika
Teplá bílá / (warm white)2700 – 4000Žlutý nádech, nejvhodnější náhrada pro příznivce klasických žárovek
Přirozená bílá; Denní bílá / (natural white, daylight white)4000 – 6500Neutrální zbarvení připomínající denní světlo. Někdy je označována také jako denní bílá (day white).
Studená bílá / (cold white)6500 – 9000Studená barva světla až s namodralým nádechem.

Jaká barva světla je nejvhodnější?

Na tuto otázku neexistuje univerzální odpověď. Pro relaxaci jsou vhodnější spíše teplé odstíny světla, pro činnosti náročnější na zrak zase odstíny studené. Vhodnou barvu udává následující tabulka

RelaxacePráce, studiumNa zrak náročnější činnosti
2 700 – 3 500 K4 000 – 6 000 K> 6 000 K
Vyzkoušejte si barvu světla v našem simulátoru

A jakou intenzitu světla potřebuji?

Pro různé části bytu stanoví norma ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení (Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory) doporučené hodnoty jak pro celkové osvětlení místnosti, tak jejich jednotlivých částí podle funkce, ke kterým jsou využívány.

Jak změřit intenzitu světla

Intenzitu osvětlení je možné změřit luxmetrem. Pořizovací cena luxmetru pro domácí použití začíná na 1 500 Kč. Profesionální přístroj je možno i zapůjčit za cca 250 Kč / den. Pro velmi orientační měření lze použít některou z mobilních aplikací. Experimentálně jsme ověřili aplikaci firmy VELUX. Při svépomocném měření mobilní aplikací vřele doporučujeme provést měření na více přístrojích.

Světelné spektrum

Světlo je elektromagnetické záření v oboru vlnových délek 390 – 760 nm ve vakuu. Je to tedy viditelná část elektromagnetického spektra neboli viditelné spektrum. Na jedné straně tohoto spektra je červená barva (a vše, co má delší vlnovou délku), na druhé straně fialová barva (a vše, co má kratší vlnovou délku).

380-450 nm450-495 nm495-570 nm570-590 nm590-620 nm620-750 nm

Přirozené bílé denní světlo vzniká smíšením světla všech barev. Optický hranol toto bílé světlo zase může rozložit na jednotlivé barevné složky. Tento jev známe jako duhu (hranolem jsou kapky vody). Běžné světelné zdroje také vyzařují smíšené světlo, ale některé barvy mohou v některých případech chybět, nebo být méně zastoupeny. Takové světlo je pro nás méně přirozené, i když to zrakem nepostřehneme.

Jaké spektrum vyzařují různé typické zdroje, se můžete podívat na obrázcích zde.

Ve slunečním světle mají nejvyšší intenzitu vlnové délky kolem 500 nm, tedy modrá složka. Směrem k červené pak intenzity plynule klesají. Klasická žárovka více vyzařuje v delších vlnových délkách, tedy svítí zde intenzivněji červená složka a modrá je méně intenzivní. Kompaktní zářivky mají čárové spektrum. V jednotlivých částech spektra jsou patrné velké intenzity v úzkých oblastech, ale křivka není spojitá. Světlo je nepřirozené! U LED žárovek záleží na barvě a indexu CRI/Ra. Běžná LED žárovka s bílým světlem má výrazný vrcholek intenzity v oblasti modrého světla.

Porovnání spektra slunečního světla (nejpřirozenější) a (kompaktní) zářivky (nejméně přirozené):

Jak může vypadat světelné spektrum vybraných světelných zdrojů si můžete prohlédnout v našem simulátoru

Nejzdravější pro člověka v bdělém stavu je světlo, které se nejvíce blíží dennímu slunečnímu světlu, tedy světlo obsahující rovnoměrně rozložené intenzity všech složek spektra s maximem kolem 500 nm. Takové světlo označujeme jako plnospektrální (celospektrální, fullspectrum, daylight spectrum, natural spectrum, true color). V ČR dosud nemáme normu na tzv. plnospektrální světlo. Musíme si tedy pomoci výše zmíněného parametru teploty chromatičnosti a indexu podání barev (CRI/Ra). Za plnospektrální zdroj lze považovat ty zdroje, jejichž teplota je v rozmezí 5500 – 6500 K (podle některých pramenů pouze 6500 K) a index podání barev CRI/Ra > 90 (někdy uváděno > 95).

Jak vypadá spektrální křivka konkrétního zdroje, nám ovšem řekne jen přesné měření spektrometrem, protože náš zrak je nedokonalý a výpadky částí spektra nepozná. Určitým ukazatelem je tedy parametr CCT, CRI/Ra a také cena. Skutečně plnospektrální LED zdroje budou stát stovky korun, zatímco běžné LEDky vyšší desítky korun. Nejdražší jsou speciální kombinované LED zdroje, které obsahují větší množství (např. 8) čipů ovládajících vždy skupinu diod pokrývajících danou oblast spektra. Takové zdroje se používají např. při pěstování rostlin ve vnitřním prostředí.

Zajímejte se o CRI/Ra u nově pořizovaných světelných zdrojů

Hodnotě CRI / Ra je třeba věnovat pozornost při nákupu. CRI/Ra je index, který zjednodušeně řečeno udává, jak moc je světlo světelného zdroje podobné přirozenému světlu. Hodnota 100 by označovala denní světlo.  Akceptovatelný světelný zdroj pro běžné použití by měl mít hodnotu CRI/Ra  alespoň 80 či více, kvalitní světelné zdroje pak mají hodnotu CRI/Ra větší než 90, u takzvaných plnospektrálních světelných zdrojů je tato hodnota vyšší než 90, špičkové výrobky dosahují hodnoty CRI/Ra 99.  Uvádění hodnoty CRI/Ra není povinné, takže je možné, že jej na levných zdrojích nenajdeme. U kvalitních světelných zdrojů je možné předpokládat, že se tímto parametrem výrobce pochlubí.

Více o plnospekrtálních světelných zdrojích se dočtete například zde.

Biodynamické světlo

Oko nám nejen umožňuje vidět objekty a tvary a také vnímat barvy (různé vlnové délky). Je to také orgán, který významně napomáhá řídit naše biorytmy, zajišťuje 24h (cirkadiánní) rytmus našeho života, ovlivňuje vnímáním světla a tmy činnost vnitřních orgánů, naší psychickou pohodu a výkonnost.

Život pod umělým osvětlením může mít zdrcující dopad na zrakový receptor a na všechny navázané funkce, zejména právě naše vnitřní hodiny. Jsme-li trvale vystaveni umělému osvětlení (a velmi málo dennímu světlu), dochází k snižování produkce hormonu melatoninu v mozku, který je zodpovědný za kvalitu našeho spánku. Kromě toho ale tento hormon také výrazně přispívá k antioxidačním procesům v těle. Poruchy spojené s jeho nedostatkem mohou vést k chronické únavě, psychickým poruchám, ale i k rozvoji zhoubných nádorů. Studené, modré světlo a vysoké intenzity jasu zase zvyšuje hladinu kortizolu, který je spolu s adrenalinem zodpovědný za zvládání náročných situací a uvádí naše tělo do stavu pohotovosti. Kortizol zvyšuje hladinu glukózy v krvi a fyziologicky je jeho největší koncentrace v krvi ráno. Narušení jeho přirozených denních koncentrací vede k narušení metabolismu cukrů a tuků.

MelatoninSerotoninKortizolReakce

8:00

Připravenost k výkonu
a aktivitě
Pozitivní emoce a nálada

21:00

Připravenost na spánek a regeneraci

Protože dnešní generace jsou nuceny trávit mnoho času mimo denní světlo, snaží se výrobci světelných zdrojů o taková technologická řešení, která by rizika spojená s umělým osvětlením snížila. Tak vznikl koncept biodynamického světla, kdy zdroj světla mění během 24 hodin své parametry. Tento děj vyžaduje inteligentní řídicí systémy. Ráno svítí zdroje chladnějším a jasnějším světlem, během dne se snižuje intenzita a nastupují teplejší tóny.

Osvětlení vnitřního prostředí by tedy nemělo záviset jen na druhu prostoru, ale také na čase, ale i ročním období. Z této výhody pak mají užitek zejména lidé, kteří z objektivních důvodů nemohou tak často chodit ven (senioři.)

Laboratoř SIVRA společnosti iGuzzini vyrábějící biodynamické osvětlení

Biodynamický režim se používá již také pro veřejné osvětlení. Například osvětlení městských parků může s postupující nocí snižovat intenzitu až na 20 % normálu a měnit barvu na teplejší tóny. To stále postačí pro pocit bezpečí náhodného chodce, ale neruší ostatní a také velmi šetří elektřinu.

Biodynamické světlo má i své kritiky. Jednou z výhrad může být zneužití takového označení pro marketingové účely a prodej podřadných výrobků za vysoké ceny. Potlačení modré složky a snížení jasu světla v noci ovlivňuje vnímání barev (hlavně červené) a periferní vidění. Je to dáno faktem, že za sníženého osvětlení vnímáme světlo zejména tyčinkami (spolu s čípky zajišťují světlocitlivost sítnice v oku), které jsou citlivé hlavně na modrou složku. Tlumené teplejší tóny tak v noci podle některých odborníků mohou vést zejména k riziku dopravních nehod. I na takové situace mohou systémy být připraveny. Je například možné měnit osvětlení i v závislosti na přítomnosti procházejícího člověka nebo projíždějícího automobilu.

Přes všechny možnosti, které skýtají inteligentní systémy, zůstává nejzdravější volbou dostatečný pobyt na přirozeném denním světle, respektování přirozeného biorytmu dne a vyhýbání se umělému jasnému a chladnému světlu produkovanému elektronikou před spaním. Také architektonické řešení novostaveb by mělo počítat v co možná největší míře s využitím přirozeného denního světla.

„Chytré osvětlení“ – módní výstřelek nebo rozumná volba?

Takzvané chytré osvětlení se na trhu vyskytuje teprve několik let. Vzhledem k jeho vyšší ceně je řada lidí k tomuto řešení přinejmenším skeptická. Jde o vhodné řešení? Po přibližně ročních zkušenostech z jedné domácnosti, kde jsme chytré osvětlení instalovali, můžeme říct, že jde o řešení mimořádně vhodné. Je třeba pamatovat, že i u tzv. chytrého osvětlení se mohou vyskytovat světelné zdroje s různou kvalitou vyzařovaného světelného spektra. Tomuto parametru je třeba i při výběru chytrého osvětlení věnovat náležitou pozornost.

Chytré žárovky jsou vybaveny stmívači a je tak možné snadno nastavit a řídit intenzitu osvětlení. Většina chytrých žárovek umožňuje regulovat nejen intenzitu, ale i barevnou teplotu osvětlení a tak snadno přizpůsobit osvětlení aktuálně vykonávaným činnostem – pro večerní relaxaci v obývacím pokoji se nastavit teplý odstín s nižší intenzitou, pro zrakově náročnou práci pak studené světlo s vysokou intenzitou. S menším počtem svítidel tak získá uživatel možnost vytvořit si v každé místnosti optimální světelné podmínky pro téměř jakoukoli činnost.

Jako zbytný, ale přesto příjemný bonus přináší chytré osvětlení i možnost nastavení automatického zhasínání pro zapomětlivce nebo umí zpříjemnit ranní vstávání simulací východu slunce.

Závěrečná doporučení

Dopřejte si dostatečné osvětlení z kvalitních světelných zdrojů a přizpůsobujte jej aktuální činnosti. Pokud to není nutné, vyvarujte se velkých kontrastů v osvětlení. Nevystavujte se „studenému světlu“ při relaxaci a zejména před spaním. Pokud to umožňuje rozpočet domácnosti, zvažte pořízení „chytrých žárovek“, které umožňují měnit nejen intenzitu, ale i barvu osvětlení. Vybírejte světelné zdroje s co nejvyšším indexem CRI/Ra, jeho hodnota by neměla být nižší, než 80.

Světelná pohoda je prevencí proti zrakové únavě. Její důsledky jsou:

  • zhoršené nebo dvojité vidění,
  • pálení a řezání očí,
  • zánět spojivek,
  • bolesti očí a hlavy,
  • stoupající nervozita => pokles produktivity práce, stres

 

Infografika

 

 

Zpracovali: Miroslav Lupač, David Kunssberger

Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha.

   

Publikováno

Cestující potraviny

Proč jsme napsali tenhle článek?

Brambory ze Sahary, jablka z Chile, rajčata z Maroka, zelí a cibule z Itálie, petržel z Portugalska, česnek z Číny, fazolky z Keni a hroznové víno z Indie. K tomu německé nebo španělské vepřové, lotyšská či polská vejce nebo irské hovězí. To je významná část současné nabídky českých obchodů. Zdaleka už nedovážíme jen banány, ananasy nebo mango. Pulty se zatím doslova prohýbají jídlem přivezeným z celého světa. Jídlem, které umíme docela dobře vypěstovat či vyrobit doma.

 

Má nás to zajímat? Nemá? Zkusme si tedy přestavit, že kvůli nějaké krizi budou zavřené hranice a do naší země nepřiletí ani jedno nákladní letadlo a nepřijede ani jeden kamion zboží.  Šest z deseti kousků ovoce a zeleniny pak na pultech nenajdeme vůbec, pomyslná kilová kotleta bude mít jen něco přes 300 gramů a v každém platu najdeme ne obvyklých 30, ale jen 22 vajec. Potravin, které se budou nacházet několik stovek či tisíc kilometrů, od našich hranic se prostě nenajíme. 

 

Nepůsobí to reálně? Tak si zkusme představit kurz koruny vůči ostatním měnám. Ten se totiž promítá nejen do ceny exotické dovolené, ale kvůli masivním dovozům běžných potravin, i do talíře třeba s typickou česko specialitou vepřo-knedlo-zelo! Před několika měsíci jsme za euro zaplatili 25 korun, dnes je to přes 27 a skeptičtí ekonomové hovoří o 30 korunách. I když zůstane cena v eurech u dovážených potravin stejná, naše peněženky to pořádně pocítí.

 

Jak se s tím vypořádat? Zkusme podpořit české producenty potravin. Nemusíme pro to udělat skoro nic. Jen dát přednost zdejším potravinám před těmi dovozovými. Vyšší poptávka vytváří předpoklad pro větší produkci a přispěje k naší větší soběstačnosti. Nebudeme pak muset vyhlížet, zda ty tisíce kamionů s mdlými nedozrálými rajčaty, vodnatými okurkami nebo africkými fazolkami přijedou. Nebudeme se muset tolik bát, že ceny opět raketově vylétnou nahoru. A co více – je velmi pravděpodobné, že si i víc pochutnáme. 

 

Chceme-li dát přednost českým potravinám, musíme je však umět na pultech poznat. 

Nechce se vám číst článek celý?

Je to škoda, ale pro nečtenáře jsme připravili  souhrnnou infografiku (PDF)

 

Česká republika v roce 2018 dovezla potraviny za více než 220 miliard korun. Toto číslo vykazuje trvalý růst. Evropou tak projíždí tisíce kamionů naložených potravinami. Obchody jsou plné potravin z celého světa a to i těch, u kterých by to řada zákazníků supermarketů nečekala.

Ještě dnes se můžeme setkat u vchodů velkých prodejen potravin s informací o podílu prodávaných potravin podle země původu. Povinnost uvádět pět hlavních zemí, odkud prodávané potraviny pocházejí, uložil velkým řetězcům zákon o potravinách a tabákových výrobcích od roku 2015. Bohužel podle těchto nastavených pravidel byla prezentována informace za předchozích 12 měsíců a navíc se za zemi původu považovala země, ze které řetězec potraviny nakoupil, nikoli odkud skutečně pocházejí. Do statistiky českých potravin se pak dostaly i ty potraviny, které ze zahraničí dovezla česká firma, od které řetězec dodávku koupil.

Možná i proto byla tato povinnost v roce 2016 ze zákona vyjmuta a nahrazena stanovením  jednoduchých a jednotných pravidel týkajících se dobrovolného označování českého původu potraviny. Cedule sice někde zůstaly, ale nevypovídají vůbec o ničem. Zjednodušení pravidel pro označení, jejich větší jednoznačnost a zároveň zpřísnění trestů za „švindlování“ přispěly k lepší orientaci spotřebitelů.

 


I tak je v běžném obchodním řetězci často obtížné koupit potravinu českého původu. Nehovoříme přitom o exotickém ovoci, kde dovoz předpokládáme, ale také o běžných plodinách, které umíme v České republice bez problémů vypěstovat i skladovat, jako například mrkev, brambory, česnek, jablka nebo bylinky.

Do České republiky putují z celé Evropy i světa tisíce tun brambor, cibule, zelí, rajčat, jablek, hovězího, vepřového i drůbežího masa nebo miliony vajec. Kamiony, které tyto produkty převážejí, produkují nadměrný hluk, ohrožují dopravu a ztěžují život v mnoha obcích. Nákladní doprava je významným zdrojem emisí oxidu dusíku, škodlivých mikročástic prachu na českých silnicích a dálnicích.

Přitom výhody domácích produktů jsou zřejmé – kromě menšího dopadu na životní prostředí je to hlavně jejich čerstvost. Dovážené ovoce a zelenina se většinou sklízí nedozrálé, aby přežily dlouhou cestu k zákazníkovi. Zatímco pro přepravu v rámci Evropy se nejčastěji využívá kamionová doprava, přepravu z mimoevropských zemí zajišťují lodě a v případě potřeby rychlé přepravy se využívá i ta letecká. Letadlem se nejčastěji přepravují zelené fazolky a špenát z Afriky. Naopak třeba česnek z Číny putuje na český trh několik měsíců.

Není asi nutné popisovat, jaký chuťový rozdíl je třeba mezi čerstvě utrženým rajčetem uzrálým na keříku a rajčetem, které bylo utrženo zelené a dozrálo na své cestě z jihu Španělska.

Pojďme se podívat na tři plodiny, které sice umíme vypěstovat, ale přesto jsou ve významném množství dováženy.

Pulty českých obchodů jsou zásobeny dovozovými jablky nejčastěji z Polska, Itálie a Slovenska. Není však výjimkou potkat zde i jablíčka z Chile. Jablka tak často nepocházejí z desítky  kilometrů vzdálených českých sadů, ale cestují napříč Evropou nebo i mezi kontinenty.

 

Brambory – i zde narostl podíl dovozových. Zatímco v roce 2009 bylo do České republiky dovezeno více než 80 tisíc tun brambor, v roce 2019 to bylo již téměř 183 tisíc tun. V posledních letech se do ČR dovážejí brambory z Německa, Nizozemí a překvapivě také z Egypta. Produkce brambor v Egyptě má rostoucí trend. Dokument BBC „Cestující potraviny“ ukázal, jak jsou v této zemi pěstovány brambory v pouštních oblastech a jaké nároky má tato produkce na spotřebu podzemní vody, které je čím dál tím větší nedostatek. 1 kilogram brambor vypěstovaných na Sahaře znamená spotřebu až 500 litrů vody, což je dvojnásobek hodnoty udávané jako vodní stopa u této plodiny. Než se vydají na cestu k zákazníkům, jsou zabaleny do velkých pytlů, do kterých se pro udržení hlíz v kondici přidává rašelina dovezená z Irska.

 

Česnek se stal před několika lety ikonou poptávky po domácích plodinách. Díky této vlně mediálního zájmu došlo k navýšení poptávky po českém česneku. Ale i tak se česnek mohutně dováží jednak ze Španělska, ale hlavně z Číny. Čínský česnek cestuje na české pulty neuvěřitelných 20 tisíc kilometrů –  z polí přes oceán na lodi a poté po silnici z některého z evropských přístavů.

 

Proč tedy potraviny tolik cestují?

Příčina je jednoduchá – dálková přeprava je levná a náklady na ni spíše stagnují. V posledních několika desítkách let padla řada obchodních bariér. Například vstup České republiky do Evropské unie a jejího společného trhu, založeného na volném pohybu zboží a služeb, znamenal otevření českého trhu dovozům, což spolu s nevyrovnanou výší zemědělských dotací v různých zemích EU cenově znevýhodnilo českou produkci. Obchodníci ve snaze nabídnout co nejlevnější potraviny pak často logicky dávali přednost produktům dovozovým.

Co může udělat spotřebitel, pokud chce nakupovat převážně potraviny, které k němu neputovaly tisíce kilometrů?

První a často doporučovanou volbou je nákup na farmářských tržištích, kterých je v hlavním městě poměrně velké množství, a jsou rozprostřeny po celém území Prahy. Konají se jak ve všední dny, tak i v sobotu, takže příležitostí k nákupu je dost. Na farmářských tržištích prodávají své produkty místní pěstitelé, chovatelé a výrobci potravin. Není výjimkou, že plodina, kterou si kupujeme, byla ještě předchozí den na poli.

Farmářské trhy v Praze

Nejvýznamnější farmářské trhy v Praze organizuje spolek Archetyp – například na Náplavce (Praha 1), Kubánském náměstí (Praha 10) a na Řezáčově náměstí (Praha 7). Termíny těchto trhů a přehled farmářů jsou k dispozici na webu www.farmarsketrziste.cz. Kromě těchto „velkých“ trhů jsou na území hlavního města organizovány i menší trhy v jednotlivých městských částech. Jejich rámcový přehled je dostupný na portálu hlavního města Prahy. Podrobnosti o termínech a prodejcích však na tomto portálu publikovány nejsou.

Ceny na farmářských tržištích mohou být zdánlivě vyšší, ale kupující získá kromě čerstvosti také jistotu původu nakupované potraviny a dobrý pocit, že svým nákupem dal vydělat konkrétnímu farmáři. Díky nasazení organizátorů farmářských trhů se podařilo prakticky eliminovat nepoctivce, kteří se na pověsti trhů chtěli přiživovat a prodávali produkty pochybného původu.

Jídlo v bedýnce

Další možností je zapojení se do tzv. „bedýnkového systému“.  Jeho původní koncept si bylo možné představit jako „předplatné“, kdy si zákazník zaplatil pravidelnou dodávku ovoce, zeleniny i dalších produktů od vybraných lokálních farmářů. Pro pražské zákazníky je v současné době častější obchodní model jednotlivé objednávky a to výběrem z několika druhů bedýnek buď ovoce, nebo zeleniny. Tento model nabízí například dodavatel www.freshbedynky.cz, který informuje o obsahu bedýnky rámcově s tím, že se konkrétní produkty mohou lišit podle aktuální dostupnosti. Dodavatel www.svetbedynek.cz na svém webu poskytuje aktuální informaci o obsahu bedýnky.

Dodavatelé bedýnek zpravidla umožňují objednat i další farmářské produkty jako je maso, masné výrobky, sýry, jogurty nebo mléko.

Nákupy online

Na poptávku po tuzemských potravinách zareagovaly i specializované online obchody, které se zaměřují na zboží denní spotřeby. Například internetový obchod www.rohlik.cz umožňuje vyhledávat a filtrovat většinu nabízeného potravinářského zboží i podle země původu. Zaškrtnutím jednoho políčka si tak spotřebitel může nastavit nabídku pouze českého zboží.

Konkurenční www.kosik.cz dokonce nabízí speciální sekci Farmářské trhy, kde nabízí lokální potraviny od jednotlivých farmářů. Část webovek obchodu je zaměřena i na prezentaci jednotlivých lokálních dodavatelů.

Supermarkety stále vedou

I přes rostoucí podíl tržišť a bedýnek zůstávají nejčastějším zdrojem nákupu supermarkety. Po čem se podívat zde, když chceme nakupovat domácí produkty v běžné obchodní síti?

U živočišných produktů v obalech je rámcově možné se orientovat takzvanou veterinární schvalovací značkou. Ta má podobu oválku s písmeny a čísly.

Písmena udávají zkratku země výrobce, u českých výrobců je to „CZ“, číslo pak schvalovací značku výrobce, kterou je možné dohledat na webových stránkách státní veterinární správy. Tyto značky najdeme na mléčných výrobcích, uzeninách, sýrech, ale také například na čerstvých vaječných těstovinách a dalších produktech.

Veterinární schvalovací značka se znakem CZ znamená, že produkt byl  zpracován českým výrobcem. Neznamená však, že i produkt samotný je z českých surovin.  Pokud je ale produkt označen jiným znakem než CZ,  je zcela určitě dovozový.

V případě nebalených výrobků je třeba se zeptat přímo personálu prodejny. Ochota a znalosti jsou samozřejmě různé, nicméně v databázi obchodu by tyto informace měly být uvedeny a obchod je často tiskne na etikety z vah.

U zeleniny a ovoce je povinné uvádění země původu. Cenovka obvykle obsahuje pouze odkaz na „etiketu“. Tu je možné najít buď v „kapsičce“ u cenovky a pokud zde není, čeká zákazníka zkoumání přepravky či krabice, v níž je produkt vystaven.  K šizení a poskytování falešných informací dnes již ze strany velkých obchodníků cíleně nedochází, případné mylné informace je tak možno přičíst spíše na vrub jednotlivé chybě.

Bezproblémovou orientaci má spotřebitel při nákupu vajec nebo masa.

Každé jednotlivé vejce musí být označeno kódem. Pokud jsou v kódu písmena CZ, má spotřebitel jistotu, že vejce pochází z České republiky.

U masa je uváděno místo chovu a místo porážky. Hovězí maso je pak označováno ještě podrobněji. Uváděno je místo narození zvířete, místo jeho chovu, porážky i zpracování, pokud se zvíře narodilo, bylo chováno a poraženo v jedné zemi, může být toto označení zkráceno pouze na „Původ“. Je tak možné ověřit, zda zvíře neabsolvovalo často velmi stresující cestu z místa chovu do jiné země. U nebaleného masa by měly být tyto údaje buď vystaveny na tabuli nebo u cenovky. Podobné, jen méně podrobné informace mají být uvedeny i u vepřového a drůbežího masa. Pokud nejsou, je třeba se zeptat obchodníka.

Jak mohou vypadat etikety u masa a jak vypadá potisk vajec shrnujeme v infografice.


O původu potraviny napoví i některá ze značek – zejména výše zmíněná značka Česká potravina. Další značky mohou o původu alespoň napovědět. Shrnutí značek najdete v infografice v úvodu tohoto článku.

Některé řetězce pak navíc reagují na rostoucí poptávku po tuzemských produktech a vytvářejí privátní značky, pod nimiž soustřeďují výrobky domácího původu. Jednou z takových značek je například privátní značka Česká chuť řetězce Ahold nebo Jarmark řetězce Kaufland. Je však třeba připomenout, že označení privátní značky je takzvaným „tvrzením“ a státní autority jeho pravdivost nijak nekontrolují ani negarantují. I pro „tvrzení“ by však měla v brzké době být zavedena pravidla. Takže například u jogurtu označeného tvrzením „Jogurt z česka“ bude muset výrobce podobně výrazným písmem uvést zemi původu mléka.

Ceny českých a dovozových potravin

Český spotřebitel stále velmi hledí na cenu nakupovaných potravin. Cenu zboží na pultech určují obchodníci, a tak podle ceny není možné poznat, zda je potravina česká nebo dovozová. Ceny navíc významně ovlivňují slevové akce. Z našich pozorování v několika obchodech vyplývá, že mezi produkty zařazenými do slevových akcí mírně převažují potraviny dovozové. Vepřové maso prodávané za akční ceny zpravidla pochází ze Španělska nebo Německa, akční hovězí maso a jablka k nám přicestovaly většinou z Polska, to samé platí o másle. Naopak většina uzenářských výrobků ve slevových akcích má původ v našich luzích a hájích. Cena dovozových potravin je také ovlivněna silou české měny vůči euru a dolaru. Slabá koruna dovozové potraviny prodražuje. V době psaní tohoto článku (květen 2020) to již bylo na pultech našich obchodů znát.

Proč tedy kupovat primárně české potraviny?

  • Jsou čerstvé, protože doba od sklizně do nabídky na pultech obchodů je zpravidla kratší. Jablko utržené ze stromu nebo čerstvá jahoda prostě chutnají lépe a ty české z pultů obchodů mají k tomuto ideálu mnohem blíž.
  • Nezatěžují tolik životní prostředí – jsou přepravovány na kratší vzdálenosti, a tak se při jejich přepravě spálí méně fosilních paliv.
  • Nákupem podpoříme naše farmáře a zpracovatele. Vyšší odbyt českých potravin motivuje české producenty k jejich pěstování. Více peněz, které za potraviny utratíme, pak zůstane v České republice.
  • Vyšší podíl tuzemských potravin přispívá k takzvané potravinové bezpečnosti a soběstačnosti. Tyto hodnoty jsou mimořádně důležité v krizových dobách, kdy je možnost dovozu z jakýchkoli důvodů omezená nebo ceny dovozů prudce vzrostou.

Shrnutí na závěr –  jak poznat české potraviny v supermarketech?

  • Poohlédněte se po značce Česká potravina – takto označené produkty jsou českého původu.
  • U vajec zkontrolujte potisk přímo na vejci – kód CZ značí český původ.
  • Živočišné produkty se schvalovací značkou jinou než CZ jsou zcela jistě dovozové.
  • U živočišných produktů se schvalovací značkou CZ zkuste najít na obalu zemi původu.
  • Maso má povinně uváděny údaje o zemi chovu i porážce zvířete.
  • Ovoce a zelenina musí mít označení země původu na etiketě přepravky, v níž jsou nabízeny.
  • Ověřte si u svého prodejce dostupnost jeho privátních značek zaměřených na české výrobky.

A jak to vypadá ve skutečnosti?

Každá etiketa je jiná a možná stále tápete, kde potřebné údaje hledat. Proto jsme rozebrali jeden víkendový nákup ze supermarketu. Podívejte se na něj.

 

 

Zpracoval: David Kunssberger

Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha.

   

Soubory cookie používáme k personalizaci, k poskytování funkcí sociálních médií a k analýze návštěvnosti. Informace o vašem používání našich stránek sdílíme také s našimi partnery v oblasti sociálních médií a analýzy.
Cookies settings
Akceptovat
Odmítnout
Zásady ochrany osobních údajů a souborů cookie
Privacy & Cookies policy
Cookies list
Cookie nameActive
Zásady ochrany osobních údajů Jaké informace shromažďujeme? Informace od vás shromažďujeme při registraci na našich stránkách nebo při zadávání objednávky. Při objednávání nebo registraci na našich stránkách můžete být podle potřeby požádáni o zadání: jména, e-mailové adresy nebo poštovní adresy. K čemu vaše údaje používáme? Veškeré informace, které od vás shromažďujeme, mohou být použity jedním z následujících způsobů: K přizpůsobení vašich zkušeností (vaše informace nám pomáhají lépe reagovat na vaše individuální potřeby). Ke zlepšení našich webových stránek (na základě informací a zpětné vazby, které od vás obdržíme, se neustále snažíme zlepšovat nabídku našich webových stránek). Ke zlepšení služeb zákazníkům (vaše informace nám pomáhají efektivněji reagovat na vaše požadavky na zákaznický servis a potřeby podpory). Ke zpracování transakcí Vaše informace, ať už veřejné nebo soukromé, nebudou bez vašeho souhlasu prodány, vyměněny, předány nebo poskytnuty žádné jiné společnosti z jakéhokoli důvodu, kromě výslovného účelu dodání zakoupeného produktu nebo požadované služby. Za účelem správy soutěže, propagační akce, průzkumu nebo jiné funkce webu. K zasílání pravidelných e-mailů E-mailová adresa, kterou poskytnete pro zpracování objednávky, bude použita pouze k zasílání informací a aktualizací týkajících se vaší objednávky. Jak chráníme vaše údaje? Při zadávání objednávky nebo zadávání, odesílání či přístupu k vašim osobním údajům uplatňujeme různá bezpečnostní opatření, abychom zachovali bezpečnost vašich osobních údajů. Nabízíme použití zabezpečeného serveru. Všechny dodané citlivé/úvěrové informace jsou přenášeny prostřednictvím technologie SSL (Secure Socket Layer) a následně šifrovány do databáze našich poskytovatelů platebních bran, aby k nim měly přístup pouze osoby se zvláštními přístupovými právy k těmto systémům, které jsou povinny zachovávat důvěrnost informací. Po provedení transakce nebudou vaše soukromé informace (kreditní karty, čísla sociálního pojištění, finanční údaje atd.) uchovávány déle než 60 dní. Používáme soubory cookie? Ano (Cookies jsou malé soubory, které web nebo jeho poskytovatel služeb přenáší na pevný disk vašeho počítače prostřednictvím webového prohlížeče (pokud to povolíte) a které umožňují systémům webu nebo poskytovatele služeb rozpoznat váš prohlížeč a zachytit a zapamatovat si určité informace. Soubory cookie používáme k tomu, abychom si zapamatovali a zpracovali položky ve vašem nákupním košíku, pochopili a uložili vaše preference pro budoucí návštěvy, sledovali reklamy a sestavovali souhrnné údaje o návštěvnosti stránek a interakci s nimi, abychom mohli v budoucnu nabízet lepší služby a nástroje. Můžeme uzavřít smlouvu s poskytovateli služeb třetích stran, aby nám pomohli lépe porozumět návštěvníkům našich stránek. Tito poskytovatelé služeb nesmějí používat informace shromážděné naším jménem jinak, než aby nám pomohli provádět a zlepšovat naši činnost. Pokud si to přejete, můžete si zvolit, aby vás váš počítač upozornil na každé odeslání souboru cookie, nebo si můžete v nastavení prohlížeče vypnout všechny soubory cookie. Stejně jako u většiny webových stránek platí, že pokud soubory cookie vypnete, některé naše služby nemusí fungovat správně. Objednávky však stále můžete zadávat prostřednictvím zákaznického servisu. Služba Google Analytics Na našich stránkách používáme službu Google Analytics pro anonymní vykazování používání stránek a pro reklamu na stránkách. Chcete-li se odhlásit od sledování vašeho chování na našich stránkách pomocí služby Google Analytics, použijte tento odkaz (https://tools.google.com/dlpage/gaoptout/). Poskytujeme nějaké informace externím stranám? Vaše osobní údaje neprodáváme, nevyměňujeme ani jinak nepředáváme externím stranám. To se netýká důvěryhodných třetích stran, které nám pomáhají s provozem našich webových stránek, prováděním našich obchodních činností nebo poskytováním služeb, pokud tyto strany souhlasí s tím, že budou tyto informace uchovávat v tajnosti. Vaše údaje můžeme také zveřejnit, pokud se domníváme, že je to vhodné pro dodržení zákona, prosazení zásad našich stránek nebo ochranu našich nebo cizích práv, majetku nebo bezpečnosti. Neosobní informace o návštěvnících však mohou být poskytnuty jiným stranám pro marketingové, reklamní nebo jiné účely. Registrace Minimální informace, které potřebujeme k vaší registraci, jsou vaše jméno, e-mailová adresa a heslo. V případě různých služeb, včetně prodejních akcí, se vás budeme ptát na další otázky. Pokud neurčíme jinak, musíte odpovědět na všechny registrační otázky. Při registraci do některých služeb (například profesních sítí) se můžeme zeptat i na některé další, dobrovolné otázky, abychom lépe pochopili, kdo jste. To nám také umožňuje přizpůsobit vám služby na míru. Abychom nám pomohli při marketingu, můžeme kromě údajů, které nám poskytnete v případě registrace, získat také údaje od důvěryhodných třetích stran, které nám pomohou pochopit, o co byste mohli mít zájem. Tyto "profilující" informace jsou získávány z různých zdrojů, včetně veřejně dostupných údajů (např. ze seznamu voličů) nebo ze zdrojů, jako jsou průzkumy a ankety, kde jste uvedli své pe Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Save settings
Cookies settings