Mají být vodní prvky v krajině mělké nebo hluboké? Jak kdy a jak kde.

3. 7. 2020

V rozhovoru pro Ekolist vysvětluje hydrobiolog Jaromír Maštera, že budování vodních prvků v krajině musí být založeno na komplexnějších znalostech. Co někde funguje, jinde může spíše uškodit. Do krajiny patří všechny možné druhy nádrží, rybníků, tůní a mokřadů. Ale protože jsou to díla drahá (i ta malá stojí dost), je třeba je plánovat s rozmyslem. Zejména, když do nich výrazně přispíváme z veřejných peněz. K argumentům J. Maštery lze dodat ještě tolik, že v krajinách ve vyšších nadmořských výškách, s nižšími průměrnými teplotami, dochází k menšímu výparu z vodní hladiny. Větší nádrže zde budou vodu zadržovat lépe. Ztráty vody výparem jsou značné (cca 70tis m3 z hektaru za rok!) a při stagnujících srážkových úhrnech a rostoucích průměrných teplotách se výrazně zhoršuje bilance v povodích. Nádrže v horních částích povodí, které slouží hlavně chovu ryb, mohou v období hydrologického sucha problémy zhoršovat právě značnými ztrátami z výparu. Nádrže, u kterých se předpokládá možnost významného kolísání hladiny (a nadlepšování průtoku v době sucha) zase nemohou sloužit rybám a rybářům.
Rozhovor s Jaromírem Mašterou: ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/muz-ktery-buduje-tune.o-vode-v-krajine-s-hydrobiologem-jaromirem-masterou