V roce 2016 se Agentura Koniklec účastnila výzkumného projektu financovaného Technologickou agenturou ČR na základě výzkumné potřeby Ministerstva životního prostředí. Výzkum si kladl otázky, jak je v současné době promítáno průřezové téma „ environmentální výchova“ do výuky, jaké jsou překážky úspěšné a efektivní EV, jaké podmínky ve školách existují a jak lze praxi EV ve školách zlepšovat. Výzkum ukázal environmentální výchovu jako na jedné straně silně zastoupenou výchovně vzdělávací oblast, na druhé upozorňuje i na velmi konkrétní slabiny.
Na realizaci environmentální výchovy lze nahlížet z více aspektů a prováděný výzkum čerpá z názorů, postojů a dat získaných od učitelů (nikoliv např. od žáků, ředitelů škol, atd.). Výsledky výzkumu za období květen – červen 2016 shrnuje publikace, která je jedním z klíčových výsledků projektu:
- Činčera, J., Jančaříková, K., Matějček, T., Šimonová, P., Bartoš, J., Lupač, M., Broukalová, L. Environmentální výchova z pohledu učitelů. 1. vyd. Brno: BEZK; Masarykova univerzita; Agentura Koniklec, 2016. 207 s. ISBN 978-80-210-8439-1.
Zjišťovali jsme, jakým způsobem je na druhých stupních základních škol a odpovídajících ročnících víceletých gymnázií realizována environmentální výchova, jaké postupy učitelé používají pro naplnění jednotlivých cílových oblastí. Celkem jsme získali data od 645 respondentů reprezentujících jednotlivé školy, 11 rozhovorů se zkušenými učiteli a byly zpracovány případové studie z devíti škol vybraných jako příklady dobré praxe.
Ukázalo se, že učitelé přikládají velký význam environmentální senzitivitě – vztahu k přírodě, přestože jejímu většímu zastoupení ve výuce brání řada bariér. Viděli jsme velké rozdíly mezi jednotlivými školami, které ukazují na význam dalších faktorů, zejména hodnot zastávaných konkrétní školou. Je zajímavé, že pro určitou část škol je přirozené rozvíjet pouze environmentální senzitivitu žáků a nezabývat se dalšími oblastmi.
Většina škol rozvíjí kompetence v oblasti porozumění ekologickým zákonitostem a badatelské dovednosti žáků. Často ale školy nepoužívají optimální výukové strategie, nevyužívají pro výuku přírodních jevů v terénní práci a neposkytují žákům dostatečný prostor pro samostatné vedení badatelských aktivit.
Školy se jen poměrně málo zabývají místní problematikou, málo zastoupeny jsou projekty zaměřené na řešení konkrétních místních problémů. Převládá direktivní přístup k výuce. Ten je patrný i u rozvíjení akčních kompetencí žáků, kdy jen na malém množství škol mají žáci možnost reálně ovlivnit „ekologické řízení“ školy.
Ze statistické analýzy vyplývá, že většina škol není v oblasti environmentální výchovy příliš vyhraněna a zabývá se jí jen v relativně malé míře.
Součástí publikace je diskuse výsledků a návrh doporučení pro další podporu a rozvoj environmentální výchovy na školách. Těmi je zejména podpora přenosu účinných metodických postupů v environmentální výchově, jako jsou participativní přístupy, badatelsky orientovaná výuka a další.
Kromě publikace shrnující výsledky výzkumu vznikla metodika pro autoevaluaci (samohodnocení) výuky environmentální výchovy na druhém stupni základních škol.
- Činčera, J., Jančaříková, K., Matějček, T., Šimonová, P., Bartoš, J., Lupač, M. Metodika pro autoaevaluaci škol v oblasti realizace environmentální výchovy. Brno, Praha: Masarykova univerzita, BEZK, Agentura Koniklec, 2016
Cílem nástroje je poskytnout školám zpětnou vazbu a zvýšit tak kvalitu realizované environmentální výchovy na školách. Její struktura vychází z doporučených očekávaných výstupů průřezového tématu environmentální výchova Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.