Cestující potraviny

16. 5. 2020

Proč jsme napsali tenhle článek?

Brambory ze Sahary, jablka z Chile, rajčata z Maroka, zelí a cibule z Itálie, petržel z Portugalska, česnek z Číny, fazolky z Keni a hroznové víno z Indie. K tomu německé nebo španělské vepřové, lotyšská či polská vejce nebo irské hovězí. To je významná část současné nabídky českých obchodů. Zdaleka už nedovážíme jen banány, ananasy nebo mango. Pulty se zatím doslova prohýbají jídlem přivezeným z celého světa. Jídlem, které umíme docela dobře vypěstovat či vyrobit doma.

 

Má nás to zajímat? Nemá? Zkusme si tedy přestavit, že kvůli nějaké krizi budou zavřené hranice a do naší země nepřiletí ani jedno nákladní letadlo a nepřijede ani jeden kamion zboží.  Šest z deseti kousků ovoce a zeleniny pak na pultech nenajdeme vůbec, pomyslná kilová kotleta bude mít jen něco přes 300 gramů a v každém platu najdeme ne obvyklých 30, ale jen 22 vajec. Potravin, které se budou nacházet několik stovek či tisíc kilometrů, od našich hranic se prostě nenajíme. 

 

Nepůsobí to reálně? Tak si zkusme představit kurz koruny vůči ostatním měnám. Ten se totiž promítá nejen do ceny exotické dovolené, ale kvůli masivním dovozům běžných potravin, i do talíře třeba s typickou česko specialitou vepřo-knedlo-zelo! Před několika měsíci jsme za euro zaplatili 25 korun, dnes je to přes 27 a skeptičtí ekonomové hovoří o 30 korunách. I když zůstane cena v eurech u dovážených potravin stejná, naše peněženky to pořádně pocítí.

 

Jak se s tím vypořádat? Zkusme podpořit české producenty potravin. Nemusíme pro to udělat skoro nic. Jen dát přednost zdejším potravinám před těmi dovozovými. Vyšší poptávka vytváří předpoklad pro větší produkci a přispěje k naší větší soběstačnosti. Nebudeme pak muset vyhlížet, zda ty tisíce kamionů s mdlými nedozrálými rajčaty, vodnatými okurkami nebo africkými fazolkami přijedou. Nebudeme se muset tolik bát, že ceny opět raketově vylétnou nahoru. A co více – je velmi pravděpodobné, že si i víc pochutnáme. 

 

Chceme-li dát přednost českým potravinám, musíme je však umět na pultech poznat. 

Nechce se vám číst článek celý?

Je to škoda, ale pro nečtenáře jsme připravili  souhrnnou infografiku (PDF)

 

Česká republika v roce 2018 dovezla potraviny za více než 220 miliard korun. Toto číslo vykazuje trvalý růst. Evropou tak projíždí tisíce kamionů naložených potravinami. Obchody jsou plné potravin z celého světa a to i těch, u kterých by to řada zákazníků supermarketů nečekala.

Ještě dnes se můžeme setkat u vchodů velkých prodejen potravin s informací o podílu prodávaných potravin podle země původu. Povinnost uvádět pět hlavních zemí, odkud prodávané potraviny pocházejí, uložil velkým řetězcům zákon o potravinách a tabákových výrobcích od roku 2015. Bohužel podle těchto nastavených pravidel byla prezentována informace za předchozích 12 měsíců a navíc se za zemi původu považovala země, ze které řetězec potraviny nakoupil, nikoli odkud skutečně pocházejí. Do statistiky českých potravin se pak dostaly i ty potraviny, které ze zahraničí dovezla česká firma, od které řetězec dodávku koupil.

Možná i proto byla tato povinnost v roce 2016 ze zákona vyjmuta a nahrazena stanovením  jednoduchých a jednotných pravidel týkajících se dobrovolného označování českého původu potraviny. Cedule sice někde zůstaly, ale nevypovídají vůbec o ničem. Zjednodušení pravidel pro označení, jejich větší jednoznačnost a zároveň zpřísnění trestů za „švindlování“ přispěly k lepší orientaci spotřebitelů.

 


I tak je v běžném obchodním řetězci často obtížné koupit potravinu českého původu. Nehovoříme přitom o exotickém ovoci, kde dovoz předpokládáme, ale také o běžných plodinách, které umíme v České republice bez problémů vypěstovat i skladovat, jako například mrkev, brambory, česnek, jablka nebo bylinky.

Do České republiky putují z celé Evropy i světa tisíce tun brambor, cibule, zelí, rajčat, jablek, hovězího, vepřového i drůbežího masa nebo miliony vajec. Kamiony, které tyto produkty převážejí, produkují nadměrný hluk, ohrožují dopravu a ztěžují život v mnoha obcích. Nákladní doprava je významným zdrojem emisí oxidu dusíku, škodlivých mikročástic prachu na českých silnicích a dálnicích.

Přitom výhody domácích produktů jsou zřejmé – kromě menšího dopadu na životní prostředí je to hlavně jejich čerstvost. Dovážené ovoce a zelenina se většinou sklízí nedozrálé, aby přežily dlouhou cestu k zákazníkovi. Zatímco pro přepravu v rámci Evropy se nejčastěji využívá kamionová doprava, přepravu z mimoevropských zemí zajišťují lodě a v případě potřeby rychlé přepravy se využívá i ta letecká. Letadlem se nejčastěji přepravují zelené fazolky a špenát z Afriky. Naopak třeba česnek z Číny putuje na český trh několik měsíců.

Není asi nutné popisovat, jaký chuťový rozdíl je třeba mezi čerstvě utrženým rajčetem uzrálým na keříku a rajčetem, které bylo utrženo zelené a dozrálo na své cestě z jihu Španělska.

Pojďme se podívat na tři plodiny, které sice umíme vypěstovat, ale přesto jsou ve významném množství dováženy.

Pulty českých obchodů jsou zásobeny dovozovými jablky nejčastěji z Polska, Itálie a Slovenska. Není však výjimkou potkat zde i jablíčka z Chile. Jablka tak často nepocházejí z desítky  kilometrů vzdálených českých sadů, ale cestují napříč Evropou nebo i mezi kontinenty.

 

Brambory – i zde narostl podíl dovozových. Zatímco v roce 2009 bylo do České republiky dovezeno více než 80 tisíc tun brambor, v roce 2019 to bylo již téměř 183 tisíc tun. V posledních letech se do ČR dovážejí brambory z Německa, Nizozemí a překvapivě také z Egypta. Produkce brambor v Egyptě má rostoucí trend. Dokument BBC „Cestující potraviny“ ukázal, jak jsou v této zemi pěstovány brambory v pouštních oblastech a jaké nároky má tato produkce na spotřebu podzemní vody, které je čím dál tím větší nedostatek. 1 kilogram brambor vypěstovaných na Sahaře znamená spotřebu až 500 litrů vody, což je dvojnásobek hodnoty udávané jako vodní stopa u této plodiny. Než se vydají na cestu k zákazníkům, jsou zabaleny do velkých pytlů, do kterých se pro udržení hlíz v kondici přidává rašelina dovezená z Irska.

 

Česnek se stal před několika lety ikonou poptávky po domácích plodinách. Díky této vlně mediálního zájmu došlo k navýšení poptávky po českém česneku. Ale i tak se česnek mohutně dováží jednak ze Španělska, ale hlavně z Číny. Čínský česnek cestuje na české pulty neuvěřitelných 20 tisíc kilometrů –  z polí přes oceán na lodi a poté po silnici z některého z evropských přístavů.

 

Proč tedy potraviny tolik cestují?

Příčina je jednoduchá – dálková přeprava je levná a náklady na ni spíše stagnují. V posledních několika desítkách let padla řada obchodních bariér. Například vstup České republiky do Evropské unie a jejího společného trhu, založeného na volném pohybu zboží a služeb, znamenal otevření českého trhu dovozům, což spolu s nevyrovnanou výší zemědělských dotací v různých zemích EU cenově znevýhodnilo českou produkci. Obchodníci ve snaze nabídnout co nejlevnější potraviny pak často logicky dávali přednost produktům dovozovým.

Co může udělat spotřebitel, pokud chce nakupovat převážně potraviny, které k němu neputovaly tisíce kilometrů?

První a často doporučovanou volbou je nákup na farmářských tržištích, kterých je v hlavním městě poměrně velké množství, a jsou rozprostřeny po celém území Prahy. Konají se jak ve všední dny, tak i v sobotu, takže příležitostí k nákupu je dost. Na farmářských tržištích prodávají své produkty místní pěstitelé, chovatelé a výrobci potravin. Není výjimkou, že plodina, kterou si kupujeme, byla ještě předchozí den na poli.

Farmářské trhy v Praze

Nejvýznamnější farmářské trhy v Praze organizuje spolek Archetyp – například na Náplavce (Praha 1), Kubánském náměstí (Praha 10) a na Řezáčově náměstí (Praha 7). Termíny těchto trhů a přehled farmářů jsou k dispozici na webu www.farmarsketrziste.cz. Kromě těchto „velkých“ trhů jsou na území hlavního města organizovány i menší trhy v jednotlivých městských částech. Jejich rámcový přehled je dostupný na portálu hlavního města Prahy. Podrobnosti o termínech a prodejcích však na tomto portálu publikovány nejsou.

Ceny na farmářských tržištích mohou být zdánlivě vyšší, ale kupující získá kromě čerstvosti také jistotu původu nakupované potraviny a dobrý pocit, že svým nákupem dal vydělat konkrétnímu farmáři. Díky nasazení organizátorů farmářských trhů se podařilo prakticky eliminovat nepoctivce, kteří se na pověsti trhů chtěli přiživovat a prodávali produkty pochybného původu.

Jídlo v bedýnce

Další možností je zapojení se do tzv. „bedýnkového systému“.  Jeho původní koncept si bylo možné představit jako „předplatné“, kdy si zákazník zaplatil pravidelnou dodávku ovoce, zeleniny i dalších produktů od vybraných lokálních farmářů. Pro pražské zákazníky je v současné době častější obchodní model jednotlivé objednávky a to výběrem z několika druhů bedýnek buď ovoce, nebo zeleniny. Tento model nabízí například dodavatel www.freshbedynky.cz, který informuje o obsahu bedýnky rámcově s tím, že se konkrétní produkty mohou lišit podle aktuální dostupnosti. Dodavatel www.svetbedynek.cz na svém webu poskytuje aktuální informaci o obsahu bedýnky.

Dodavatelé bedýnek zpravidla umožňují objednat i další farmářské produkty jako je maso, masné výrobky, sýry, jogurty nebo mléko.

Nákupy online

Na poptávku po tuzemských potravinách zareagovaly i specializované online obchody, které se zaměřují na zboží denní spotřeby. Například internetový obchod www.rohlik.cz umožňuje vyhledávat a filtrovat většinu nabízeného potravinářského zboží i podle země původu. Zaškrtnutím jednoho políčka si tak spotřebitel může nastavit nabídku pouze českého zboží.

Konkurenční www.kosik.cz dokonce nabízí speciální sekci Farmářské trhy, kde nabízí lokální potraviny od jednotlivých farmářů. Část webovek obchodu je zaměřena i na prezentaci jednotlivých lokálních dodavatelů.

Supermarkety stále vedou

I přes rostoucí podíl tržišť a bedýnek zůstávají nejčastějším zdrojem nákupu supermarkety. Po čem se podívat zde, když chceme nakupovat domácí produkty v běžné obchodní síti?

U živočišných produktů v obalech je rámcově možné se orientovat takzvanou veterinární schvalovací značkou. Ta má podobu oválku s písmeny a čísly.

Písmena udávají zkratku země výrobce, u českých výrobců je to „CZ“, číslo pak schvalovací značku výrobce, kterou je možné dohledat na webových stránkách státní veterinární správy. Tyto značky najdeme na mléčných výrobcích, uzeninách, sýrech, ale také například na čerstvých vaječných těstovinách a dalších produktech.

Veterinární schvalovací značka se znakem CZ znamená, že produkt byl  zpracován českým výrobcem. Neznamená však, že i produkt samotný je z českých surovin.  Pokud je ale produkt označen jiným znakem než CZ,  je zcela určitě dovozový.

V případě nebalených výrobků je třeba se zeptat přímo personálu prodejny. Ochota a znalosti jsou samozřejmě různé, nicméně v databázi obchodu by tyto informace měly být uvedeny a obchod je často tiskne na etikety z vah.

U zeleniny a ovoce je povinné uvádění země původu. Cenovka obvykle obsahuje pouze odkaz na „etiketu“. Tu je možné najít buď v „kapsičce“ u cenovky a pokud zde není, čeká zákazníka zkoumání přepravky či krabice, v níž je produkt vystaven.  K šizení a poskytování falešných informací dnes již ze strany velkých obchodníků cíleně nedochází, případné mylné informace je tak možno přičíst spíše na vrub jednotlivé chybě.

Bezproblémovou orientaci má spotřebitel při nákupu vajec nebo masa.

Každé jednotlivé vejce musí být označeno kódem. Pokud jsou v kódu písmena CZ, má spotřebitel jistotu, že vejce pochází z České republiky.

U masa je uváděno místo chovu a místo porážky. Hovězí maso je pak označováno ještě podrobněji. Uváděno je místo narození zvířete, místo jeho chovu, porážky i zpracování, pokud se zvíře narodilo, bylo chováno a poraženo v jedné zemi, může být toto označení zkráceno pouze na „Původ“. Je tak možné ověřit, zda zvíře neabsolvovalo často velmi stresující cestu z místa chovu do jiné země. U nebaleného masa by měly být tyto údaje buď vystaveny na tabuli nebo u cenovky. Podobné, jen méně podrobné informace mají být uvedeny i u vepřového a drůbežího masa. Pokud nejsou, je třeba se zeptat obchodníka.

Jak mohou vypadat etikety u masa a jak vypadá potisk vajec shrnujeme v infografice.


O původu potraviny napoví i některá ze značek – zejména výše zmíněná značka Česká potravina. Další značky mohou o původu alespoň napovědět. Shrnutí značek najdete v infografice v úvodu tohoto článku.

Některé řetězce pak navíc reagují na rostoucí poptávku po tuzemských produktech a vytvářejí privátní značky, pod nimiž soustřeďují výrobky domácího původu. Jednou z takových značek je například privátní značka Česká chuť řetězce Ahold nebo Jarmark řetězce Kaufland. Je však třeba připomenout, že označení privátní značky je takzvaným „tvrzením“ a státní autority jeho pravdivost nijak nekontrolují ani negarantují. I pro „tvrzení“ by však měla v brzké době být zavedena pravidla. Takže například u jogurtu označeného tvrzením „Jogurt z česka“ bude muset výrobce podobně výrazným písmem uvést zemi původu mléka.

Ceny českých a dovozových potravin

Český spotřebitel stále velmi hledí na cenu nakupovaných potravin. Cenu zboží na pultech určují obchodníci, a tak podle ceny není možné poznat, zda je potravina česká nebo dovozová. Ceny navíc významně ovlivňují slevové akce. Z našich pozorování v několika obchodech vyplývá, že mezi produkty zařazenými do slevových akcí mírně převažují potraviny dovozové. Vepřové maso prodávané za akční ceny zpravidla pochází ze Španělska nebo Německa, akční hovězí maso a jablka k nám přicestovaly většinou z Polska, to samé platí o másle. Naopak většina uzenářských výrobků ve slevových akcích má původ v našich luzích a hájích. Cena dovozových potravin je také ovlivněna silou české měny vůči euru a dolaru. Slabá koruna dovozové potraviny prodražuje. V době psaní tohoto článku (květen 2020) to již bylo na pultech našich obchodů znát.

Proč tedy kupovat primárně české potraviny?

  • Jsou čerstvé, protože doba od sklizně do nabídky na pultech obchodů je zpravidla kratší. Jablko utržené ze stromu nebo čerstvá jahoda prostě chutnají lépe a ty české z pultů obchodů mají k tomuto ideálu mnohem blíž.
  • Nezatěžují tolik životní prostředí – jsou přepravovány na kratší vzdálenosti, a tak se při jejich přepravě spálí méně fosilních paliv.
  • Nákupem podpoříme naše farmáře a zpracovatele. Vyšší odbyt českých potravin motivuje české producenty k jejich pěstování. Více peněz, které za potraviny utratíme, pak zůstane v České republice.
  • Vyšší podíl tuzemských potravin přispívá k takzvané potravinové bezpečnosti a soběstačnosti. Tyto hodnoty jsou mimořádně důležité v krizových dobách, kdy je možnost dovozu z jakýchkoli důvodů omezená nebo ceny dovozů prudce vzrostou.

Shrnutí na závěr –  jak poznat české potraviny v supermarketech?

  • Poohlédněte se po značce Česká potravina – takto označené produkty jsou českého původu.
  • U vajec zkontrolujte potisk přímo na vejci – kód CZ značí český původ.
  • Živočišné produkty se schvalovací značkou jinou než CZ jsou zcela jistě dovozové.
  • U živočišných produktů se schvalovací značkou CZ zkuste najít na obalu zemi původu.
  • Maso má povinně uváděny údaje o zemi chovu i porážce zvířete.
  • Ovoce a zelenina musí mít označení země původu na etiketě přepravky, v níž jsou nabízeny.
  • Ověřte si u svého prodejce dostupnost jeho privátních značek zaměřených na české výrobky.

A jak to vypadá ve skutečnosti?

Každá etiketa je jiná a možná stále tápete, kde potřebné údaje hledat. Proto jsme rozebrali jeden víkendový nákup ze supermarketu. Podívejte se na něj.

 

 

Zpracoval: David Kunssberger


Tento článek vznikl v rámci projektu Ekoporadny Praha, který podpořilo Hlavní město Praha.